4. Hrůza z bezvýznamnosti: Budu zapomenut?
Bezvýznamnost je pro narcistu horší než smrt. Potřebuje být středem pozornosti – ať už pozitivní, nebo negativní. Pozornost je pro něj „kyslík“. Pokud mu ho odepřete, cítí, že se vypařuje.
Patologicky se děsí průměrnosti, protože v ní vidí svou vlastní bezcennost.
To je důvod, proč narcisté často vyvolávají zbytečné drama, chaos nebo provokace. Cokoli je lepší než být ignorován. Pocit, že by po nich nezůstala stopa nebo že by byli vnímáni jako „obyčejní“, v nich vyvolává hluboký, existenciální strach.
Klíč k vítězství? Absolutní ne-reakce
Pochopit tyto strachy neznamená narcistu litovat nebo se ho snažit „opravit“. Je to vaše zbraň. Narcista se živí vaší reakcí – vaším hněvem, slzami nebo obhajobou.
Nejvíc narcistu bolí vaše vyrovnanost a klid.
Když mu odepřete palivo v podobě emocí a nastavíte si neprůstřelné hranice, jeho moc nad vámi se rozplyne. V tu chvíli musí čelit svému největšímu nepříteli – sobě samému. Narcista se totiž nebojí vás; bojí se pohledu do zrcadla, které by mu ukázalo, že za vší tou grandiózností se skrývá jen nekonečná prázdnota.
