Socialistické bydlení bez iluzí: Pořadníky na byty, fušky a život v panelácích místo svobody!

Přidělování bytů a život v panelácích

  • Byty nebylo možné koupit – většina bytů byla ve vlastnictví státu, města nebo družstva, nikoli jednotlivců.

  • Byty byly přidělovány podle pořadníků, na které se čekalo i 20 let. Pořadník ovlivňovaly známosti, korupce nebo význam pro socialistickou společnost (přednost měli členové KSČ, policisté, vojáci).

  • Mladí lidé často bydleli dlouhá léta s rodiči v malém bytě, protože získat samostatné bydlení bylo téměř nemožné.

  • Nárok na byt: Neženatí/vdané měli nárok maximálně na 1+1 bez ohledu na profesi nebo věk.

Rodinný život a rozvody

  • Po rozvodu obvykle otec odcházel do malého bytu 1+1, matce s dětmi zůstal větší byt.

  • Pokud po rozvodu vznikl tzv. „nadměrný“ byt (větší než odpovídalo počtu osob), bylo nutné se znovu oženit/vdát, aby bylo možné si byt udržet.

Pronájmy a trh s nemovitostmi

  • Pronájem bytu nebyl možný, protože všechny byty byly v nájmu a neexistoval trh s nemovitostmi ani realitní kanceláře.

  • Společné bydlení „na zkoušku“ bylo prakticky nemožné, mladí páry žily u rodičů nebo na kolejích.

  • Milenci si nemohli pronajmout samostatný byt, což vedlo k častějším nechtěným těhotenstvím.

Úpravy bytů a opravy

  • Lidé si byty svépomocně upravovali, například obkládali kuchyň pravítky z papírnictví.

  • Opravy (sporák, kanalizace) bylo nutné žádat u „soudruha“ správce, čekalo se dny až měsíce.

  • Nedostatek řemeslníků vedl k nelegálním „fuškám“ – výpomocím známých po pracovní době.

Výstavba rodinných domů

  • Stavba domu byla možná jen na vlastní nebo rodinné zahradě, půda se soukromníkům neprodávala.

  • Výstavba rodinných domů byla považována za buržoazní přežitek, půda patřila státu nebo JZD.

  • Domy se stavěly svépomocí, často z nekvalitních materiálů, a stavba trvala i deset let.

  • Výjimku tvořili funkcionáři KSČ a jejich rodiny, kteří měli lepší přístup k pozemkům a materiálu.

Nucené výkupy a ceny

  • V zájmu veřejnosti mohl stát pozemek vyvlastnit nebo vykoupit za směšnou cenu (např. 40 haléřů/m²).

  • Průměrná mzda v 80. letech byla asi 2200 Kč, za hektar zahrady by rodina dostala méně než dva měsíční platy.

  • Ceny nemovitostí byly uměle nízké, ale dostupnost byla mizivá a kvalita bydlení často nízká.

Proměna po roce 1989

  • Po revoluci se situace změnila, vznikl trh s nemovitostmi, začala výstavba rodinných domů.

  • Starší generace byla zvyklá na panelákové byty, domy se zahradou vnímala spíše jako zátěž.

  • Dnes je situace opačná – staví se všude, ceny nemovitostí jsou vysoké, ale dostupnost je otevřená všem.

zdroj: medium.seznam.cz
obrázky: facebook.com

Doporučené