Socialistické bydlení bez iluzí: Pořadníky na byty, fušky a život v panelácích místo svobody!

14 července, 2025

Přidělování bytů a život v panelácích

Byty nebylo možné koupit – většina bytů byla ve vlastnictví státu, města nebo družstva, nikoli jednotlivců.
Byty byly přidělovány podle pořadníků, na které se čekalo i 20 let. Pořadník ovlivňovaly známosti, korupce nebo význam pro socialistickou společnost (přednost měli členové KSČ, policisté, vojáci).
Mladí lidé často bydleli dlouhá léta s rodiči v malém bytě, protože získat samostatné bydlení bylo téměř nemožné.
Nárok na byt: Neženatí/vdané měli nárok maximálně na 1+1 bez ohledu na profesi nebo věk.

Po rozvodu obvykle otec odcházel do malého bytu 1+1, matce s dětmi zůstal větší byt.
Pokud po rozvodu vznikl tzv. „nadměrný“ byt (větší než odpovídalo počtu osob), bylo nutné se znovu oženit/vdát, aby bylo možné si byt udržet.

Pronájem bytu nebyl možný, protože všechny byty byly v nájmu a neexistoval trh s nemovitostmi ani realitní kanceláře.
Společné bydlení „na zkoušku“ bylo prakticky nemožné, mladí páry žily u rodičů nebo na kolejích.
Milenci si nemohli pronajmout samostatný byt, což vedlo k častějším nechtěným těhotenstvím.

Lidé si byty svépomocně upravovali, například obkládali kuchyň pravítky z papírnictví.
Opravy (sporák, kanalizace) bylo nutné žádat u „soudruha“ správce, čekalo se dny až měsíce.
Nedostatek řemeslníků vedl k nelegálním „fuškám“ – výpomocím známých po pracovní době.

Stavba domu byla možná jen na vlastní nebo rodinné zahradě, půda se soukromníkům neprodávala.
Výstavba rodinných domů byla považována za buržoazní přežitek, půda patřila státu nebo JZD.
Domy se stavěly svépomocí, často z nekvalitních materiálů, a stavba trvala i deset let.
Výjimku tvořili funkcionáři KSČ a jejich rodiny, kteří měli lepší přístup k pozemkům a materiálu.

V zájmu veřejnosti mohl stát pozemek vyvlastnit nebo vykoupit za směšnou cenu (např. 40 haléřů/m²).
Průměrná mzda v 80. letech byla asi 2200 Kč, za hektar zahrady by rodina dostala méně než dva měsíční platy.
Ceny nemovitostí byly uměle nízké, ale dostupnost byla mizivá a kvalita bydlení často nízká.

Po revoluci se situace změnila, vznikl trh s nemovitostmi, začala výstavba rodinných domů.
Starší generace byla zvyklá na panelákové byty, domy se zahradou vnímala spíše jako zátěž.
Dnes je situace opačná – staví se všude, ceny nemovitostí jsou vysoké, ale dostupnost je otevřená všem.