Fenomén podpultovky
Z tohoto nedostatku vzešel typický fenomén socialismu – podpultové zboží. Prodavačky měly pro své „dobré zákazníky“ zboží schované pod pultem nebo v zázemí obchodu. Často šlo o věci, které se na pult vůbec nedostaly: kvalitní maso, kakao, kvalitní čokoládu, zahraniční kosmetiku, ale i zboží jako džíny nebo punčocháče.
Získat podpultovku nebylo jen o penězích, ale hlavně o známostech. Prodejna byla malý vesmír vztahů – kdo se uměl usmívat, donést kávu nebo bonboniéru, ten měl větší šanci, že na něj „něco zbyde“. Někdy šlo i o výměnný obchod: zákazník pracující na drůbežárně obstaral slepice, prodavačka zase zajistila kilo pomerančů.
Nedostatek jako paradox doby
Zvláštní na celé éře socialismu bylo, že nedostatkem netrpěly všechny obchody stejnou měrou. Například v Praze se k některému zboží dalo dostat snáz než v pohraničí nebo na vesnicích. Také pracovní kolektivy dostávaly balíčky potravin, dárkové koše nebo poukázky na zboží – zejména před Vánoci nebo významnými výročími. Stát tak částečně kompenzoval svou neefektivitu různými „motivačními“ dary.
Nad nedostatkem visel i paradox: oficiálně bylo všechno „dostupné všem“, ale realita byla jiná. V devadesátých letech se začalo víc mluvit o tom, jak moc podpultovky udržovaly nepsanou hierarchii – kdo měl známosti, měl se lépe. Na druhou stranu, tyto „známosti“ byly často důvodem, proč se lidé více stýkali a pomáhali si. Vznikaly sítě, sousedské vztahy byly pevnější a solidarita silnější než dnes.
Co zůstalo v paměti?
Pro mnoho pamětníků jsou sámošky symbolem nejen front a prázdných regálů, ale i drobných radostí. Vzpomínají na školní výpravy pro „svačinku“, na tvarohové dezerty v alobalu, šumáky za pár haléřů, rohlíky s paštikou nebo na přátelské prodavačky, které „něco podržely“. Vůně mleté kávy, bílý papírový sáček a drobné misky na váhu patří k obrazům, které mají v hlavě dodnes.
Dnes, v době hypermarketů plných zboží ze všech koutů světa, působí vzpomínky na podpultovky jako něco neuvěřitelného. Přesto mnozí s určitou nostalgií vzpomínají na dobu, kdy se z obyčejného nákupu stával malý společenský rituál a „sehnat“ mandarinky bylo vítězstvím na celý den.
Paměť, kterou stojí za to si připomínat
Připomínat si dobu sámošek a podpultovek není jen o nostalgii. Je to i připomínka toho, jak moc se naše životy změnily. Dnes považujeme za samozřejmé, že regály praskají ve švech, že si můžeme vybrat z desítek druhů kávy a ovoce dovezeného z druhého konce planety. Dřív se lidé těšili na zásilky pomerančů z Kuby nebo banánů z Vietnamu, dnes nad tím mávneme rukou.
Možná by stálo za to se někdy zastavit, zavřít oči a vzpomenout si na ty vůně, fronty a malá vítězství v sámoškách. Protože právě ony vyprávějí příběh o tom, jak jsme se stali tím, kým jsme dnes. A i když byla doba socialismu plná omezení, mnozí z nás si z ní odnesli nejen vzpomínky na podpultovky, ale i pocit, že dobré vztahy a sousedská výpomoc mají cenu, kterou žádný plný regál nenahradí.
