Pro mnoho lidí, kteří zažili život v Československu před rokem 1989, je vzpomínka na nákupy v sámoškách plná vůní, front a příběhů, které dnes mladší generace často jen stěží chápou. Byla to doba, kdy se i běžné zboží mohlo stát nedostatkovým, a výraz „podpultovka“ byl pro každou domácnost běžnou součástí slovníku.
Sámošky jako symbol doby
Samoobsluhy, lidově „sámošky“, se u nás začaly objevovat už v 50. letech podle sovětského vzoru. Oproti starým krámkům, kde obsluhoval prodavač za pultem, byly sámošky moderní: zákazník si sám vzal zboží do košíku a až u pokladny zaplatil. Z dnešního pohledu to působí samozřejmě, ale tehdy to byla velká změna – a pro některé také symbol „nové doby“, kdy se socialistický stát chtěl prezentovat jako moderní a lidem dostupný.
Typická sámoška měla řadu regálů se základními potravinami, drogerií, někdy i oblečením nebo potřebami pro domácnost. Největší legendou byl stánek s kávou – kdo by si nevzpomněl na intenzivní vůni čerstvě mleté kávy, která se linula celou prodejnou. Pro mnohé to byl malý závan exotiky uprostřed šedivého socialismu.
Fronty jako každodenní realita
Z dnešního pohledu je pro mladší generaci těžko pochopitelné, že na skoro všechno se stály fronty. Nedostatek zboží byl chronickým problémem. Základní potraviny sice byly dotované a cenově dostupné, ale jejich kvalita i nabídka pokulhávaly. O exotickém ovoci, lepším alkoholu, tuzemské elektronice nebo značkovém oblečení si mohli lidé nechat zdát.
Jakmile se objevila zpráva, že „někde něco je“, vytvořila se fronta během pár minut. Fronty byly před sámoškami, před řeznictvím, před drogerií i u zeleniny. Některé pamětnice dodnes vzpomínají, že s kočárkem stály klidně dvě hodiny, jen aby domů přinesly pár banánů nebo mandarinek na Vánoce.
Pokračování na další straně
