Zavřete oči a představte si vůni nedělního oběda, bublinky čerstvě udělaného sifonu nebo nezaměnitelnou chuť žvýkačky Pedro. Ačkoliv byla doba socialismu plná prázdných pultů a front, na některé tehdejší dobroty dodnes vzpomínáme s obrovskou láskou a nostalgií. Pojďte se s námi vrátit do let, kdy vrcholem oslavy bylo poctivé ruské vejce a do školy jsme si tajně nosili obarvené prsty od kyselého Vitacitu!
Klenoty v každé správné spíži
Na regálech tehdejších kuchyní nesměly chybět naprosté základy, které tvořily kolorit každodenního života. Náhražková káva Melta voněla po celém bytě a pro mnoho z nás to byl vůbec první kávový zážitek, protože ji směly pít i děti. Pokud jste měli chuť na sladké pití, stačilo nasypat do vody legendární prášek Vitacit. Mnozí z nás ale vodu vůbec nepotřebovali – nejlepší byl přece jen tak, tajně lízaný přímo z dlaně, i když nám spolehlivě zbarvil jazyk i prsty na zářivě žluto nebo červeno.
Magický rituál s domácím sifonem
Dnešní děti mají k dispozici desítky druhů limonád, ale my jsme měli něco mnohem lepšího – ikonickou skleněnou lahev oplétanou drátem nebo potaženou pletivem. Příprava domácí sodovky pomocí malých ocelových bombiček s plynem byla doslova rituálem, u kterého chtěl pokaždé asistovat naprosto každý. Kdo měl doma ještě poctivý domácí sirup od babičky, ten si mohl namíchat tu nejlepší limonádu pod sluncem. Prázdné bombičky se pak pečlivě střádaly v krabičce a nosily se na výměnu do železářství nebo domácích potřeb.
Láska i nenávist jménem školní jídelna
Kapitolou sama pro sebe byly školní obědy, na které máme všichni spoustu mnohdy rozporuplných vzpomínek. Každý týden zahrnoval ikonická, ale i nenáviděná jídla, která se zapsala do historie:
- Obávaná UHO: Univerzální hnědá omáčka, která chutnala vždy a všude stejně, ať už v ní plaval plátek hovězího, nebo tuhý kousek vepřového masa.
- Strašák jménem mléčná polévka: Vzpomínka na obří teplý škraloup na hladině dodnes mnohým strávníkům nahání husí kůži.
- Milované buchtičky se šodó: Zlatý hřeb týdne! Nadýchané buchtičky zalité horkým a sladkým vanilkovým krémem mizely z talířů rychlostí blesku.
Růžová bublina jménem Pedro
Zatímco dnes jsou obchodní řetězce plné žvýkaček všech myslitelných příchutí a tvarů, za socialismu vládlo jasné monopolní duo. Růžová žvýkačka Pedro s obrázkem usměvavého kluka v sombreru stála přesně korunu a voněla na sto honů. Její jahodová chuť sice vydržela jen prvních pár minut, ale bubliny se z ní dělaly naprosto ukázkové. Kdo zrovna neměl chuť na Pedro, mohl sáhnout po mátovém Sevaku, který se původně vyráběl jako léčivo, ale nakonec si ho zamilovala celá jedna generace.
Vrchol luxusu na slavnostní tabuli
Když se pořádala rodinná oslava, narozeniny nebo dorazila vzácná návštěva, konferenční stolek v obýváku se prohýbal pod tíhou osvědčených retro klasik. Základem byly bohatě obložené chlebíčky s poctivým vlašským salátem, který tehdy ještě opravdu obsahoval kvalitní suroviny. Obrovským hitem bylo také ruské vejce schované v aspiku nebo vajíčka plněná žloutkovou pastou, kterým neodolal naprosto nikdo. Vše se samozřejmě s úsměvem zapíjelo domácím vaječným koňakem, cinzanem nebo griotkou.
Nedělní pečení s vůní kakaa a Granka
Víkendy napříč celou republikou voněly čerstvou bábovkou a domácími moučníky. Téměř žádný z dětských receptů se neobešel bez všudypřítomného Granka, které se zdaleka nesypalo jen na horkou krupicovou kaši s rozpuštěným máslem, ale přidávalo se i do krémů, buchet a rolád. Hospodyňky tehdy neměly k dispozici předpřipravené směsi, mascarpone ani exotické suroviny, přesto dokázaly vykouzlit dezerty, po kterých se jen zaprášilo. I ta nejobyčejnější piškotová roláda s domácí marmeládou podávaná k odpolednímu „turkovi“ v hořčičáku zkrátka chutnala jako to nejlepší dětství.
