Po skončení domácích prací jsme šli na procházku. Pamatuji si, že jsem měla dětský kočárek, ve kterém jsem chodila se svým dítětem. Moje babička nebyla nikdy unavená, vždy to byla veselá, usměvavá, šťastná žena. Jak roky plynuly, šla jsem do školky a pak do školy, ale babička byla stále při mně, ráno mě odvezla, v poledne přišla za mnou a odpoledne zůstala se mnou, nemusela jsem být sama.
V sousedství jsem měla kamarádku, byla stejně stará jako já, odpoledne, když jí to rodiče dovolili, jsme si spolu hráli. Oblékali jsme panenky, když jsme se nudili, hráli jsme stolní hry nebo jsme si hráli na dráty nebo jsme si hráli na vesnici, město.
Moje babička nikdy nezapomněla na odpolední svačinu, pokud měla čas, dělala bramborové placky nebo palačinek, to jsme milovali. Večer, když se rodiče vrátili z práce, zkoušeli mě z domácích úkolů na další den, prohlíželi mi sešity, pokud něco nebylo správně napsáno, nutili mě to napsat znovu. Večer jsem dívala televizního medvěda, vždy jsem se na něj těšila, a pak byl čas jít spát.
Na své dětství vzpomínám vždy s láskou, nic nám nechybělo, byli jsme šťastní a zdraví. Byl to i váš případ? Pokud ano, sdílejte prosím tento příspěvek.
