Čtvery dveře, čtyři naprosto odlišné cesty – a vy si můžete otevřít pouze jedny. Které byste zvolili bez dlouhého přemýšlení? Právě první instinktivní volba může ukázat, co už ve svém životě nechcete dál nést a co jste možná připraveni konečně nechat za sebou. Nevybírejte dveře, které vypadají nejdražší nebo nejhezčí. Podívejte se na obrázek a všimněte si, ke kterým vás to táhne jako první.
Dveře jsou silným symbolem hranice mezi známým a neznámým. Za jedněmi si můžeme představit bezpečí, za jinými nový začátek a některé v nás naopak mohou vyvolávat zvláštní nejistotu.
Při výběru proto příliš nepřemýšlejte. Zapamatujte si číslo 1, 2, 3 nebo 4 a teprve potom pokračujte ke svému výsledku.
Vybrali jste dveře č. 1? Minulost pro vás znamená víc, než dáváte najevo
Staré dřevěné dveře obklopené zelení působí známě, klidně a bezpečně. Jestli vás přitáhly právě ony, důležitou roli ve vašem životě mohou hrát vzpomínky, kořeny a lidé, se kterými jste něco významného prožili.
Některé věci proto neopouštíte snadno. Dokážete se držet vztahu, snu nebo představy ještě dlouho poté, co se situace změnila.
Neznamená to však, že se máte vzdát své minulosti. Vaše volba míří k něčemu mnohem konkrétnějšímu: možná jste připraveni pustit představu, že všechno cenné musí zůstat stejné jako dřív.
Člověk může mít rád někoho, kdo už v jeho životě nemá stejné místo. Může si vážit minulosti, aniž by se do ní neustále vracel. A může opustit starý sen, aniž by tím znehodnotil roky, které mu věnoval.
Čeho se můžete být připraveni vzdát:
- vztahu, který drží pohromadě hlavně společná minulost,
- čekání, že se někdo jednou změní,
- starého slibu, který už neodpovídá vašemu současnému životu,
- pocitu, že opustit minulost znamená zradit ji.
Vaše dveře tak nevedou k zapomnění. Vedou k okamžiku, kdy si z minulosti necháte to důležité, ale přestanete kvůli ní stát na místě.
Dveře č. 2 si vybírají lidé, kteří už nechtějí znovu naletět
Modré zavřené dveře působí úplně jinak. Žádné květiny, žádná okázalá výzdoba a žádný náznak toho, co se nachází za nimi.
Pokud vás zaujaly právě ony, můžete patřit mezi lidi, kteří potřebují jistotu, důkazy a čas, než někomu nebo něčemu začnou skutečně věřit.
Možná jste se kdysi vrhli do vztahu, práce nebo velkého plánu s obrovským nadšením – a výsledek vás zklamal. Od té chvíle jste opatrnější.
Taková zkušenost dokáže člověka naučit velmi užitečné věci. Jenže ochranný mechanismus může časem začít fungovat i ve chvíli, kdy už není potřeba.
Nového člověka potom neposuzujete podle toho, co skutečně udělal, ale podle toho, co vám kdysi udělal někdo jiný.
Čeho se můžete být připraveni vzdát:
- automatického očekávání nejhoršího,
- potřeby hledat za každým gestem skrytý úmysl,
- strachu z dalšího zklamání,
- přesvědčení, že menší očekávání znamenají menší bolest.
Nejde o bezmeznou důvěřivost. Vaším dalším krokem může být něco mnohem jednoduššího: nedovolit starému zklamání, aby rozhodovalo o každé nové příležitosti.
