Ernest ve svém dojemném článku sdílí: „Napsal jsem to před několika lety na památku Bolo, černobílého pitbula, který miloval procházky až do posledních chvil svého života. Nakonec zvládl ujít sotva 15 stop, než se zastavil a podíval se na mě: ‚Nemohu jít dál. Ale nemysli si ani na chvíli, že jsme s procházkou skončili.’“
Tyto pocity jsou univerzální, bez ohledu na to, jakého mazlíčka ztratíte. Doufám, že Ernestova moudrá slova přinesou útěchu vám nebo někomu, koho znáte.
„Někteří z vás, především ti, kteří si myslí, že vašeho psa vzala ‚smrt‘, tomu možná neporozumí. Nerad to vysvětluji, ale protože tu nebudu navždy, musím to říct.
Psi nikdy neumírají. Nevědí, jak na to. Jsou unavení, velmi staří a bolí je kosti, ale neumírají. Kdyby to tak bylo, netěšili by se pokaždé na procházku, dokonce i tehdy, když jejich staré kosti říkají: ‚Ne, ne, ne, procházka fakt není dobrý nápad.‘ Ne, psi vždycky chtějí jít na procházku. Možná udělají jen krok, než je staré šlachy přinutí k odpočinku, ale to jsou prostě psi. Oni chodí.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Reklama
Sdílejte tento článek svým přátelům.
Doporučené
