Útěk od civilizace na Tristan da Cunha
Život v civilizaci ji unavoval, a tak se Kelly Greenová rozhodla sbalit kufry a přestěhovat se na nejodlehlejší obydlený ostrov světa, Tristan da Cunha. Tento ostrov v jižním Atlantiku, který je známý svou izolací a drsnými podmínkami, se stal jejím domovem už od roku 2013. Navzdory obtížím si pochvaluje přírodu, bezpečí a semknutou komunitu, která zde žije.
Neizolovanější místo na světě
Tristan da Cunha patří společně s ostrovy Svatá Helena a Ascension k britským závislým územím. Jeho izolace není žádná nadsázka – od pobřeží Afriky je vzdálen 2800 kilometrů, od Jižní Ameriky 3200 kilometrů a od Svaté Heleny 2400 kilometrů. Letiště na ostrově není, a tak jedinou spojnicí se světem jsou lodě, které připlouvají jen devětkrát ročně. „Není jednoduché odsud odejít,“ konstatuje Greenová.
Bezpečí a jednoduchost
Život na ostrově má své výhody i nevýhody. „Právě teď sedím v práci a mám odemčený dům. Nemám strach, že by mě někdo vyloupil. Drobný zločin tady existuje, ale k vraždě nikdy nedošlo. Myslím, že v cele nikdo neseděl od doby, co tu bydlím,“ říká Kelly. Komunita je malá a semknutá – na ostrově žije jen 236 obyvatel, všichni v osadě Edinburgh of the Seven Seas.
V osadě najdete nemocnici, školu, supermarket a dva kostelíky. Ostrovní rada s 14 členy se schází šestkrát ročně a místní mají jen jednoho policistu. Pokud by došlo k závažnému zločinu, pachatel by byl převezen na Svatou Helenu.
Výzvy života na ostrově
Odlehlost Tristan da Cunha znamená, že zásobování je obtížné a ceny jsou vyšší. Greenová však oceňuje soběstačnost ostrova: „Většinu masa, vajec a zeleniny si zvládáme obstarat sami. Jsme ale závislí na dovozu čaje, kávy, sladkostí nebo mouky. Pokud se porouchá auto nebo potřebujete materiál na stavbu, čekáte i měsíce.“
Podnebí je také výzvou. Tristan da Cunha je aktivní vulkán, i když k poslední erupci došlo v roce 1961, kdy byli obyvatelé evakuováni do Británie. „Lidé tam pár let žili, ale většina se vrátila. Anglie se jim moc nelíbila,“ dodává Greenová.
Každodenní život a budoucnost
Na ostrově má každý obyvatel dvě zaměstnání – Kelly například pracuje v místním muzeu a pomáhá při zásobování. Lodě z ostrova míří do Jihoafrické republiky, cesta trvá až týden. Místní by do budoucna uvítali častější plavby, protože současná frekvence devíti lodí ročně je omezující.
Navzdory izolaci Kelly Greenová na Tristan da Cunha našla klid, bezpečí a blízkost komunity, která ji přijala za svou. Její příběh ukazuje, že i v moderní době se lze vzdát ruchu civilizace a najít štěstí na místě, kde se čas zdá téměř zastavený.
Zdroj:
- Novinky.cz
- Obrázky:
