Pákistánský případ chlapců vzbudil zájem lékařů po celém světě. Věda podobný případ nezná a nedokáže vysvětlit, co se s chlapci vlastně děje. Abdul Rasheed a Shoaib Ahmed jsou bratři. Mladšímu je 9 a staršímu je 13. Nemoc je nepochybně genetická, ale jinak se o ní ví jen málo .Chlapci fungují normálně od východu do západu slunce, ale poté se dostanou do jakési paralýzy. Jsou zcela nehybní, nemohou se hýbat a zůstávají v tomto stavu celou noc.
Bratři zůstávají při vědomí, ale nemohou se hýbat. Vypadají, jako by byli mrtví. Nemohou ovládat svá vlastní těla, nemohou mluvit. Ochrnutí nemá nic společného s nedostatkem světla, protože to není příčinou tmy. Přes den jsou i na tmavých místech v pořádku. Když ale slunce zapadne, jejich těla ztuhnou. „Jejich případ je pro nás velkou výzvou. Už jsme provedli spoustu výzkumů, abychom zjistili, proč jsou tito chlapci normálně aktivní během dne, ale nemohou otevřít oči, mluvit ani jíst, jakmile zapadne slunce,“ říká doktor Javed Akram z pákistánského centra lékařské vědy.
Pokračujte na další straně.
