Představte si dlouhou chodbu a na jejím konci jediné zamčené dveře. Na stole před nimi leží čtyři naprosto odlišné klíče. Víte pouze jedno: za dveřmi je něco, co nemáte vidět. Přesto můžete jeden klíč vzít a zjistit, zda právě on zámek otevře. Po kterém sáhnete jako první?
Vyberte klíč číslo 1, 2, 3 nebo 4. Nepřemýšlejte nad tím, který vypadá nejstarší, nejdražší nebo nejpravděpodobnější. Rozhodněte se podle prvního pocitu.
Máte vybráno?
V tomto hravém testu nejsou důležité samotné klíče. Zajímavější je důvod, proč vás právě jeden z nich přitáhl. Každý totiž symbolizuje jiný způsob, jakým reagujeme ve chvíli, kdy před námi stojí hranice, kterou bychom podle pravidel neměli překročit.
Jde o zábavnou sebereflexi, nikoli o psychologickou diagnostiku.
Klíč č. 1: Pravidla respektujete. Dokud vám někdo nezakáže zjistit proč
Pokud jste sáhli po klíči číslo 1, může být vaší nejsilnější vlastností zvědavost.
Nestačí vám slyšet, že se něco nesmí.
Potřebujete vědět proč.
Když někdo řekne „na to se neptej“, právě v tu chvíli vás otázka začne zajímat ještě víc. Když před vámi někdo něco očividně skrývá, dokážete si toho všimnout velmi rychle.
Neznamená to, že úmyslně porušujete pravidla.
Spíš potřebujete věcem rozumět.
A právě proto mohou mít tajemství nad vámi překvapivou moc.
Nejvíc vás přitahuje informace, o které víte, že ji nemáte mít.
Možná znáte situaci, kdy jste si všimli něčeho zvláštního a nedokázali to pustit z hlavy. Jedna věta, podivná reakce, nevysvětlená zpráva nebo změna chování.
Dokud neznáte odpověď, vaše mysl vytváří vlastní scénáře.
Vaší slabinou tak není samotná neposlušnost. Je jí potřeba dokončit příběh.
A někdy kvůli tomu otevřete dveře, které by možná bylo jednodušší nechat zavřené.
Klíč č. 2: Nejtěžší je pro vás situace, ve které rozhoduje někdo jiný
Vybrali jste klíč číslo 2?
Pak vás nemusí tolik zajímat, co je za dveřmi.
Mnohem důležitější je něco jiného.
Kdo rozhodl, že právě vy tam nesmíte?
Máte silnou potřebu rozhodovat o vlastním životě. Rady dokážete přijmout, ale příkazy snášíte podstatně hůř.
Když vám někdo vysvětlí důvod, jste ochotni poslouchat.
Jakmile ale slyšíte pouhé „protože jsem to řekl“, něco ve vás začne protestovat.
Nemusíte to dát okamžitě najevo. Klidně se usmějete, přikývnete a odejdete.
Uvnitř už ale přemýšlíte, zda má druhý člověk skutečně právo rozhodovat za vás.
Právě proto může být vaším citlivým místem ztráta kontroly nad vlastním směrem.
Vadí vám manipulace. Vadí vám pocit, že vás někdo tlačí do rozhodnutí. A velmi rychle poznáte situaci, ve které se po vás očekává poslušnost místo dohody.
To má jednu velkou výhodu – nenecháte se snadno řídit.
Zároveň však existuje riziko.
Někdy můžete odmítnout i dobrou radu jen proto, že způsob, jakým vám ji někdo podal, ve vás vyvolal odpor.
Vaše skutečná otázka proto nezní: „Co je za těmi dveřmi?“
Zní:
„Proč by měl někdo jiný rozhodovat, které dveře smím otevřít?“
Pokračování na další straně
