Bezprostředně po druhé světové válce vznikly ideje bezplatného zdravotnictví. Zákony proti tuberkulóze a pohlavním chorobám byly přijaty, a zdraví občanů bylo vnímáno velmi citlivě. Stát se měl postarat o dostupnost a bezplatnost zdravotnictví, což bylo klíčovým krokem v poválečné obnově.
Deklarovaná bezplatnost zdravotní péče
V dubnu 1978 Rudé právo reagovalo na stížnost čtenáře ohledně úplatků ve zdravotnictví. V článku bylo zdůrazněno, že Československé zdravotnictví je na vysoké úrovni a státní pokladna hradí všechny náklady na zdravotní péči. Toto oficiální prohlášení mělo posílit důvěru občanů ve zdravotnický systém.
Realita úplatků ve zdravotnictví
Přestože propaganda tvrdila opak, příběhy o nezbytnosti úplatků v tehdejším zdravotnictví byly běžné. Kritické hlasy čtenářů a občanů poukazovaly na to, že bezplatnost byla často jen na papíře. Historik Michal Stehlík k tomu říká, že i když byl princip správný, systém postupně kolaboval.
Financování zdravotnictví
Nemocenské pojištění hrálo klíčovou roli ve financování zdravotnictví. Ačkoli bylo zdravotnictví deklarováno jako bezplatné, občané si ho platili svým nemocenským pojištěním. V 80. letech se však systém dostal do finanční krize a udržitelnost bezplatné péče byla ohrožena.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
