Z fotografií nelze poznat, co člověka „zabilo“
Na internetu se objevila tvrzení, že Swayzeho zdevastovala chemoterapie a že právě léčba, nikoli rakovina, nakonec způsobila jeho smrt.
Takový závěr ale nelze udělat z fotografie.
Samotná rakovina slinivky může mít velmi vážné následky. Mezi komplikace tohoto onemocnění patří například problémy se vstřebáváním živin a následná podvýživa.
Onkologická léčba samozřejmě rovněž může mít závažné nežádoucí účinky.
To ale není totéž jako tvrdit, že léčba byla skutečnou příčinou Swayzeho smrti.
Dobové zprávy po jeho úmrtí uváděly něco jiného.
Patrick Swayze zemřel 14. září 2009
Bylo mu pouhých 57 let.
Jeho mluvčí tehdy oznámila, že zemřel s rodinou po boku po téměř dvouletém boji s rakovinou slinivky. Stejnou příčinu uváděly dobové nekrology a zpravodajství.
Neexistuje tedy spolehlivý podklad pro senzační tvrzení, že „rakovina to nebyla“.
Je tu ale ještě jedna část tohoto příběhu, která je možná důležitější.
Swayze sám věděl, jak vážná situace je
Několik měsíců před smrtí poskytl Barbaře Waltersové velmi osobní televizní rozhovor.
Mluvil v něm otevřeně o prognóze i o tom, jak přemýšlí nad časem, který mu zbývá. Nechtěl podle svých slov strávit všechen zbývající čas honbou za každou experimentální možností léčby, pokud by kvůli tomu nedokázal svůj život skutečně žít.
Je to detail, který se do jednoduchého příběhu o „zlých lékařích“ příliš nehodí.
Swayze totiž nebyl pasivní postavou, které někdo bez jejího vědomí vnutil léčbu.
O své nemoci veřejně mluvil a současně pokračoval v práci.
A co tvrzení, že bez chemoterapie žijí pacienti déle?
Ani to nelze obecně tvrdit.
Léčba rakoviny slinivky závisí mimo jiné na typu a rozsahu nádoru a zdravotním stavu pacienta. Používá se chirurgie, chemoterapie a další postupy podle konkrétní situace.
U pokročilého onemocnění existují klinické studie, které prokázaly prodloužení přežití při určitých chemoterapeutických režimech.
Například studie porovnávající režim FOLFIRINOX se samotným gemcitabinem u vybrané skupiny pacientů s metastatickým karcinomem slinivky zjistila medián celkového přežití 11,1 měsíce oproti 6,8 měsíce.
Jiná velká studie ukázala delší přežití při kombinaci nab-paklitaxelu a gemcitabinu než při samotném gemcitabinu.
To samozřejmě neznamená, že chemoterapie funguje u každého nebo že nemá vedlejší účinky.
Znamená to však, že tvrzení „léčba pacienty zabíjí dříve“ nelze vydávat za obecný fakt.
Ještě nebezpečnější je druhá část internetového příběhu
Podobné články někdy tvrdí, že Swayze měl místo onkologické léčby zvolit „alternativní medicínu“ a že by díky ní žil déle.
Pro takové tvrzení ale chybí důkaz.
Je velký rozdíl mezi doplňkovou péčí, která může pacientovi pomáhat například s některými obtížemi nebo psychickou pohodou, a tvrzením, že neověřená metoda dokáže nahradit účinnou protinádorovou léčbu.
U člověka s rakovinou může být právě odkládání účinné léčby velmi nebezpečné.
Fotografie proto vypráví jen část příběhu
Když se dnes podíváme na poslední snímky Patricka Swayzeho, je snadné vidět především fyzickou proměnu.
Za fotografií však byl člověk, který věděl, že je vážně nemocný, a přesto ještě pracoval.
Swayze natočil The Beast během léčby a veřejně mluvil o své snaze pokračovat v životě navzdory diagnóze.
Nakonec žil s rakovinou slinivky přibližně 20 měsíců od diagnózy.
Pravda je méně senzační. O to je ale silnější
Patrick Swayze nezemřel proto, že by podle doložených informací lékaři omylem „otrávili“ zdravého člověka.
Měl vážnou rakovinu slinivky břišní a po téměř dvouletém boji s nemocí v září 2009 zemřel.
Léčba rakoviny může být náročná a může mít závažné vedlejší účinky. To je legitimní téma.
Stejně legitimní je diskutovat o kvalitě života pacientů nebo o tom, kdy přínosy další léčby převáží její zátěž.
Něco jiného je však z tragického osudu slavného člověka vytvořit důkaz, že onkologická léčba nefunguje.
Patrick Swayze sám krátce před smrtí mluvil o tom, že nechce promarnit všechen zbývající čas pouhou snahou zůstat za každou cenu naživu.
A právě v tom možná spočívá skutečně silná pointa jeho posledního životního období.
Nešlo jen o to, jak dlouho ještě dokáže bojovat. Šlo také o to, jak chce čas, který mu zbývá, prožít.
