Pokud jste se narodili v 50., 60., 70. nebo 80. letech v bývalém Československu, patříte ke generaci, která vyrostla v naprosto jiných podmínkách než děti dneška. Ať už šlo o hry, školu, rodinný život, práci nebo technologie, zažili jste dobu, která se už nikdy nevrátí. Dnes se na ni díváme s nostalgií, ale tehdy to byla prostě každodenní realita.
Dětství bez mobilů a počítačů
Vaše dětství bylo úplně jiné než to dnešní. Žádné chytré telefony, žádný internet, žádné sociální sítě. Svět se žil venku – na hřištích, v parcích, na sídlišti nebo v lese. Kluci hráli fotbal s hadrákem, holky skákaly přes gumu nebo panáka. Hračky byly jednoduché, často domácí výroby. A přesto jsme se dokázali bavit celé hodiny.
Rodiče nemuseli řešit, jestli trávíte moc času na tabletu – místo toho se řešilo, jestli přijdete domů včas, než se setmí. Kdo měl doma počítač (většinou od 80. let), byl považován za „zázrak techniky“.
Škola a kázeň
Škola byla přísná. Učitel měl autoritu a jeho slovo platilo. Vyučování probíhalo klasicky – tabule, křída, sešit, propiska. Žádné interaktivní tabule, žádné prezentace na projektoru. Všechno se psalo ručně a kdo neměl pěkný rukopis, slyšel to dost často.
Na druhou stranu, škola učila nejen látku, ale i disciplínu. Věci jako úcta k učitelům, respekt ke starším nebo povinnost plnit úkoly byly samozřejmostí. Dnešní děti by možná mnohé školní situace z té doby vůbec nepochopily.
Rodina a výchova
Většina rodin žila skromně, ale soudržně. Hrálo se „na rodinu“, jezdilo se k babičkám na venkov, kde byl úplně jiný svět – zahrada, zvířata, domácí práce. Děti byly vedeny k tomu, že musí doma pomáhat.
Nikdo moc neřešil značkové oblečení nebo drahé hračky – protože stejně nebyly k dostání. Vážila se každá maličkost, každý nový kousek oblečení, každá čokoláda z Tuzexu. A právě to vytvořilo schopnost vážit si věcí, které dnes mnozí považují za samozřejmé.
Zábava a kultura
Hudba se poslouchala z kazetových magnetofonů, z vinylových desek nebo později z walkmanů. Kazety se přetáčely tužkou a kdo měl „dvojče“ (magnetofon s dvěma mechanikami), mohl kopírovat hudbu pro kamarády.
Televize měla jen pár programů, a přesto jsme je sledovali s nadšením. Pohádky jako Arabela, Pan Tau nebo Krkonošské pohádky byly kulturním pokladem. Kino bylo sváteční zážitek a fronty na lístky bývaly samozřejmostí.
Společnost a režim
Generace narozená v 50., 60., 70. a 80. letech zažila dobu socialismu i následný přechod po roce 1989. Pamatujete si fronty na banány, mléko v lahvích, síťovky a bony do Tuzexu. Věci, které byly v běžném světě samozřejmé, se stávaly symbolem luxusu.
Život byl omezený cenzurou, ale zároveň pospolitější. Lidé si více pomáhali, sousedé se znali, rodiny držely při sobě. O to víc se pak po roce 1989 otevřel nový svět – plný možností, svobody a nových výzev.
Pokračování na další straně
