Představitelku Elišky, karlovarskou rodačku Andreu Černou (*13. ledna 1977) přivedla na pražskou konzervatoř dívčí platonická láska, kluk z herecké rodiny, jak zavzpomínala před pár lety v jednom z rozhovorů. Ta se odstěhovala do Prahy. Andrea neměla v době dospívání jasnou představu o svém budoucím povolání, ale aby ji maminka do vzdáleného velkoměsta pustila, protože chtěla rodinu navštívit, řekla jí, že jede dělat zkoušky na konzervatoř. A aby to nebyla lež jako věž, skutečně se jich zúčastnila.
S nějakou přípravou si ale velkou hlavu nedělala. A pak někdo tam nahoře, jen volně, obrazně řečeno, si pro ni hodil kostkou a padla šestka. Z tří set padesáti zájemců se dostala mezi „horkou“ desítku a po druhém výběru se stala studentkou Státní konzervatoře. Znovu jí padla šestka, když si ji jako šestnáctiletou studentku druhého ročníku při náhodném setkání vyhlédl Zdeněk Troška pro svou Princeznu ze mlejna (1994).
Druhý „mlejn“ a další
Hned o dva roky později získala dvojroli hodné a pilné Mariany a její závistivé sestry – dvojčete Adriany v pohádce Z větrného mlýna. Následující rok ztvárnila mladičkou Bětušku v Kouzelném bolehoji, následovala další pohádka o tom, jak čert s vodníkem spravedlivě čarovali v Čerte, tady straší. Ještě, než přišel „druhý mlejn“, tedy pokračování o „princezně“, dceři mlynáře, zahrála si ještě hlavní roli Barušky v krásném pohádkovém příběhu na námět pohádky J. Š. Baara O modrém ptáčku.
Pohádky nejsou jedinými, ve kterých se objevila před kamerou. Zahrála si v seriálech i filmech, ale doma je na jevišti. Po škole začínala na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde ztvárnila desítku postav. V současné době je členkou Divadla na Vinohradech. Vidět ji můžeme například v Revizorovi, Baladě pro banditu, z loňských premiér připomeňme Nepijte tu vodu či Vzpouru lásky.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Druhou stranu si otevřete níže
(Pokračování otevřete níže)
