Do kožených bot ji raději nesypte přímo
Právě tady se často chybuje. Co bez problémů snesou běžné textilní tenisky, nemusí dobře snášet dražší obuv z přírodních materiálů.
Do pravé kůže a semiše bych sypání sody přímo na materiál nedoporučoval. Jemný alkalický prášek může zůstat ve struktuře materiálu a opakovaný kontakt může negativně ovlivnit jeho vzhled nebo vysušování.
Opatrnost je na místě také u:
- nubuku,
- semiše,
- ručně barvené kůže,
- bot s citlivými dekorativními prvky,
- obuvi, jejíž výrobce předepisuje konkrétní způsob čištění.
U takových bot použijte raději uzavřený látkový sáček se sodou, takže prášek nebude ležet přímo na povrchu.
A rozhodně sodu nemíchejte přímo v botě s octem. Oblíbené internetové „šumění“ vzniká acidobazickou reakcí, při které se hydrogenuhličitan sodný a kyselina octová vzájemně neutralizují. Pro odstranění zápachu z bot tím nevzniká žádný zázračný superčistič.
Když boty zapáchají znovu každý den, problém může být úplně jinde
Jedlá soda řeší především pach uvnitř obuvi, nikoli příčinu nadměrného pocení nebo případné kožní onemocnění.
Pokud se silný zápach neustále vrací, zaměřte se také na chodidla. Každý den je umyjte, následně je důkladně osušte – zejména prostory mezi prsty – a pravidelně měňte ponožky.
Pomoci může také střídání bot. Když nosíte jeden pár každý den, vnitřek nemusí mít dost času kompletně vyschnout. Pokud to jde, nechte jednotlivé páry mezi nošením dobře vyvětrat.
Zpozornět byste měli, pokud se společně se zápachem objeví:
- intenzivní svědění mezi prsty,
- olupování nebo bělavá kůže,
- pálení,
- bolestivé praskliny,
- zarudnutí,
- puchýřky,
- změna barvy nebo ztluštění nehtů.
Takové projevy mohou odpovídat například plísňové infekci chodidel. Nasypání sody do bot v takové situaci není léčbou samotné infekce.
Pokud se kožní problém zhoršuje, opakovaně se vrací nebo se přidá bolest, otok, hnisání či výrazné zarudnutí, je vhodné řešit příčinu s lékařem nebo dermatologem.
Nejlepší výsledek nezačíná sodou, ale suchými botami
Jedlá soda může být užitečný pomocník, ale ještě účinnější je nedovolit, aby boty zůstávaly dlouhé hodiny vlhké. Po příchodu domů proto boty otevřete, povolte tkaničky, případně vytáhněte vložky a nechte je volně vyschnout na dobře větraném místě.
Nedávejte však promočenou obuv těsně k rozpálenému radiátoru jen proto, abyste proces urychlili. Příliš intenzivní teplo může poškodit lepidla, deformovat některé materiály nebo vysušovat kůži.
A ještě jedna drobnost dokáže udělat velký rozdíl: ponožky. Čisté ponožky měňte každý den a po sportu nebo výrazném propocení si vezměte nový pár. Jestli se chodidla silně potí, někdy je právě kombinace vlhkých ponožek a uzavřené obuvi skutečným důvodem, proč se zápach neustále vrací.
Starý trik s jedlou sodou tedy není žádné kouzlo. Funguje díky vlastnostem hydrogenuhličitanu sodného a největší smysl má jako jednoduchý způsob, jak přes noc omezit pach uvnitř vhodné obuvi.
A pokud máte doma drahé kožené boty? Tam sodu raději zavřete do malého látkového sáčku. Někdy je totiž rozdíl mezi užitečným domácím trikem a zničenou botou jen v jednom detailu.
