Chlapcova rodina byla požádána, aby opustila místnost, pokud neudrží emoce na uzdě. Smutek blízkých mohl chlapci zkazit poslední chvilky. “Dal jsem mu dárek. Byl tak slabý, že to sotva dokázal rozbalit. Když viděl, co je uvnitř, široce se usmál a spadl zpět na postel.”
Chlapec byl šťastný, objal Santu a po chvíli se jen zeptal: „Ježíšku, můžeš mi pomoci?“ Objal jsem ho a než jsem mohl cokoliv odpovědět, cítil jsem, jak z jeho oslabeného těla vytéká život. Rodina si uvědomila, co se stalo, a okamžitě spěchali do místnosti. Vložil jsem chlapce do náruče jeho matky a odešel tak rychle, jak to jen šlo.
