Vypít po sportu několik sklenic vody nebo častěji navštěvovat toaletu po ranní kávě není nic neobvyklého. Pokud však žízeň nepolevuje ani po dostatečném pití a nutkání na močení vás budí také v noci, tělo může upozorňovat na zdravotní problém. Jednou z možných příčin je cukrovka, existují však i další vysvětlení.
Pocit žízně je přirozený obranný mechanismus. Organismus nám jím oznamuje, že potřebuje doplnit tekutiny. Větší žízeň proto můžeme očekávat během horkého počasí, po sportu, při horečce, průjmu nebo zvracení. Vyvolat ji může také velmi slané či kořeněné jídlo, alkohol nebo větší množství kofeinu.
Taková žízeň by měla po doplnění tekutin postupně ustoupit. Zpozornět je vhodné ve chvíli, kdy člověk pije výrazně více než dříve, ale pocit sucha a potřeba další vody se stále vracejí. Britská zdravotní služba NHS doporučuje řešit s lékařem žízeň, která trvá několik dní, nezlepšuje se po zvýšení příjmu tekutin a doprovází ji časté močení.
Když tělo ztrácí vodu kvůli vysoké hladině cukru
Kombinace nadměrné žízně a častého močení patří mezi známé příznaky diabetu neboli cukrovky. Pokud se v krvi nahromadí příliš mnoho glukózy, ledviny se ji snaží odvést z těla močí. Společně s glukózou však odchází také větší množství vody.
Člověk proto navštěvuje toaletu častěji, ztrácí tekutiny a následně pociťuje intenzivní žízeň. Vytváří se kruh, při kterém více pije, ale zároveň více močí.
Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí mohou diabetes 1. i 2. typu doprovázet také zvýšený hlad, nevysvětlitelné hubnutí, výrazná únava, rozmazané vidění, pomalé hojení ran nebo opakované infekce močových cest a kvasinkové infekce.
U diabetu 1. typu se potíže mohou rozvinout během několika týdnů a někdy mají velmi rychlý průběh. Diabetes 2. typu se naopak může rozvíjet pomalu několik let. Příznaky bývají zpočátku mírné a někteří lidé je dlouho přehlížejí.
Samotná žízeň ale diagnózu cukrovky nepotvrzuje. O tom, zda je hladina cukru skutečně zvýšená, rozhodnou až laboratorní vyšetření.
Žízeň při dehydrataci vypadá trochu jinak
Častou příčinou žízně zůstává obyčejný nedostatek tekutin. Při dehydrataci však člověk většinou nemočí více, ale naopak méně. Moč bývá tmavší, koncentrovanější a může výrazněji zapáchat.
Mezi další projevy nedostatku tekutin patří suchá ústa a rty, únava, bolest hlavy, závratě nebo pocit slabosti při rychlém postavení. Riziko dehydratace se zvyšuje během veder, fyzické námahy, při horečce a zažívacích obtížích.
Pocit žízně si lze také splést s vysycháním úst. Sucho v ústech může souviset s dýcháním ústy, některými léky nebo sníženou tvorbou slin. Člověk pak může mít potřebu stále upíjet, přestože jeho organismus výrazný nedostatek vody nemá.
