Jiří Krampol měl výrazné charisma, ostře řezané rysy a sportovní postavu, což ho předurčovalo především k rolím statných a „chlapských“ postav. Byl typickým představitelem žižkovského frajera, který ztvárnil desítky, dnes už kultovních, rolí v českém filmu i televizi.
-
1975 – Třicet případů majora Zemana: V epizodě „Loď do Hamburku“ hrál lodníka Šimka, což považoval za jednu ze svých nejlepších a nejnapínavějších rolí – mimo jiné i proto, že nesla jen minimální ideologický podtext. Za tuhle práci ale dostal honorář pouze 1,200 Kčs, což ho moc nepotěšilo.
-
1976 – Parta hic: Roli havíře Franty prožíval docela napjatě. Když si četl scénář, překvapilo ho, že horníci v příběhu pijí mléko, což mu připadalo nesmyslné, přesto si během natáčení užil spoustu legrace se štábem a kolegy.
-
1978 – Pumpaři od Zlaté podkovy: Zde ztvárnil vypočítavého pumpaře Mojmíra Karafu, který jezdí mercedesem a má slabost pro peníze i Karla Gotta. Komediální kriminálka je u diváků dodnes oblíbená, a některé Krampolovy hlášky, například „Karate je svinstvo!“, prakticky zlidověly.
-
1982 – Malý pitaval z velkého města: Poručík Libor Krejcárek, kterého Krampol ztvárnil, se stal velmi populární postavou. Služební číslo 0007 sice navozovalo bondovskou atmosféru, bojové scény však střídalo hlavně jeho vytrvalé pátrání a ochota jít za vyřešením případu do poslední chvíle.
-
1985 – Synové a dcery Jakuba skláře: Role restauratéra a hoteliéra Josefa Cirkla patřila k jeho herecky největším a také nejoblíbenějším – sám herec o ní tvrdil, že mu sedla naprosto dokonale a cítil se v ní „jako doma“.
-
1986 – O princezně, která ráčkovala: Film by možná zapadl mezi desítky běžných pohádek, nebýt výborných písní Ivy Janžurové a hlavně Krampolova vtipného rádce – jeho postava je dodnes jedním z hlavních důvodů, proč pohádka zůstává populární.
-
1986 – Smrt krásných srnců: Po boku Karla Heřmánka ztvárnil někdejšího boxera Hejtmánka, jenž učí chlapce boxovat a bránit se násilníkům. Společně pak prodávají vysavače a nevyhýbají se žádné legraci ani vztahovým zážitkům.
Krampolovy role se nesmazatelně zapsaly do paměti diváků a stále platí za ukázky herectví „mužského typu“, kde nechybí specifický humor, nadhled i lidskost.
Vedle herectví byl Krampol také populárním dabérem, mnohaletým hlasem Jeana-Paula Belmonda a Louise de Funèse. V posledních letech jej diváci znali z televizní zábavy, zejména jako moderátora pořadu Nikdo není dokonalý.
To vše doplňuje jeho bohatou hereckou kariéru, která přesahovala jen typické “mužské role” a zahrnovala mnoho komediálních, dramatických i pohádkových postav, jež se staly součástí české kultury.
