V 70. a 80. letech 20. století byl život úplně jiný než dnes. Školou jsme chodili sami, naši rodiče byli v práci, a neexistovaly chůvy ani mobilní telefony.
Děti, jejichž prarodiče byly ještě naživu, měly to štěstí, že je po návratu ze školy čekali doma. Klíč k domovu jsme měli na krku a nebylo nám do cesty procházet ulicí sami. Sami jsme si vařili oběd, snědli ho, udělali domácí úkoly a učili se. Museli jsme se naučit být samostatní, protože jiná možnost neexistovala. Všichni jsme chodili do školy v uniformách, a byli jsme stejně oblečeni, bez hraní si s nehty nebo líčením.
Na podzim jsme se radostně brodili po loužích, zatímco v zimě jsme stavěli sněhuláky a smáli se. Ti, kteří bydleli dál od školy, jezdili na kole nebo tramvají. Byly to časy plné radosti a štěstí, kdy jsme si navzájem důvěřovali a starali se o sebe. Nikdy jsme neměli strach z únosu nebo napadení.
Prošli jsme mnoha dobrodružstvími a byli jsme zdraví. Život tehdy byl odlišný, lidé byli pozornější a ochotnější. Naši učitelé nás nejenom vyučovali, ale také nás vychovávali, v naší škole panoval pořádek a disciplína. Poslouchali jsme své učitele a byli jsme vedeni k tomu, abychom naslouchali dospělým.
Zábavné venkovní hry a dětství bez obrazovek
Jsem hrdý na to, že mé dětství bylo plné skutečných her, bez internetu a mobilů. Trávili jsme svůj čas na hřištích, hráli míčové hry, schovávanou a chytání.
Na pískovišti jsme stavěli nádherné hrady z písku, kreslili jsme na asfalt, skákali přes švihadlo a hráli schovávanou a chytání. Bohužel, dnešní děti tyto hry často neznají, a přitom by je mohly stejně tak bavit. Milovali jsme být venku, jezdit na kole, bruslit a trhat květiny.
Každý, kdo vyrůstal v sedmdesátých letech, si pamatuje, jak jsme se těšili na víkendové kreslené filmy. Tehdy nebylo tolik televizních kanálů, ale všichni jsme se těšili na sledování oblíbeného seriálu našich rodičů, jako byl třeba „Dallas“
V období puberty jsme oslavovali narozeniny s hudbou na magnetofonových páscích a rádi jsme tancovali. I když jsme se učili novým věcem, stále jsme si zachovali úctu k vrstevníkům. Pili jsme malinový sirup s sodovou vodou, protože nebyl takový výběr nealkoholických nápojů jako dnes, ale rádi jsme si pochutnávali na tučných pečivech s čerstvou zeleninou.
Mohlo by Vás zajímat: Jak dostal tento malý drzý a rozmazlený chlapec nezapomenutelnou lekci o skromnosti?