Krása může upoutat pozornost během několika vteřin, sama o sobě ale nemusí rozhodovat o tom, kdo nám zůstane v hlavě ještě dlouho po setkání. Výzkumy mezilidské přitažlivosti ukazují, že při výběru partnera hrají výraznou roli také vlastnosti spojené s důvěrou, laskavostí, humorem nebo celkovým pocitem, který v nás druhý člověk vyvolává.
Některé ženy vejdou do místnosti a okamžitě přitáhnou pohledy. Jiné na první pohled nijak výrazně nevyčnívají, přesto na ně člověk myslí ještě několik dní poté.
Co za tím stojí?
Na jednoduchou otázku neexistuje jediná odpověď. Přitažlivost je velmi individuální a záleží na vzhledu, osobních zkušenostech, životní situaci i na tom, zda člověk hledá krátkodobé seznámení, nebo dlouhodobý vztah.
Výzkum partnerských preferencí ale opakovaně naznačuje, že vedle fyzické přitažlivosti mají velkou váhu také osobnostní vlastnosti. Mezi nimi se pravidelně objevují laskavost, důvěryhodnost, humor a schopnost vytvořit s druhým člověkem příjemné spojení.
1. Je přirozeně sebejistá, ale nemusí nic dokazovat
Sebevědomí si lidé často představují jako výrazné vystupování, hlasitost nebo snahu být středem pozornosti. Ve skutečnosti může působit mnohem nenápadněji.
Žena, která je sama se sebou relativně spokojená, nepotřebuje při každém rozhovoru dokazovat svou hodnotu. Dokáže říct vlastní názor, ale zároveň nemusí soupeřit s ostatními. Umí přijmout kompliment a stejně přirozeně se zasmát vlastní chybě.
Právě tato kombinace může působit velmi přitažlivě.
Nejde přitom o dokonalost ani o to, že by sebejistý člověk nikdy nepochyboval. Spíš o dojem, že se kvůli přijetí ostatními nemusí neustále přetvařovat.
Autenticita se ve vztahovém výzkumu spojuje s důvěrou, závazkem a spokojeností ve vztahu. Člověk, který působí přirozeně a jeho chování odpovídá tomu, co skutečně cítí a zastává, bývá pro okolí také čitelnější.
A právě čitelnost může vytvářet pocit bezpečí.
2. Umí být laskavá a člověk se vedle ní cítí dobře
Na vzhledu samozřejmě záleží a výzkumy počáteční přitažlivosti jeho význam rozhodně nepopírají.
Jakmile se ale lidé začnou poznávat více, do hry vstupuje něco dalšího.
Jednou z nejčastěji zmiňovaných charakteristik je takzvaná „warmth“, tedy něco mezi vřelostí, laskavostí a přátelskostí. Patří sem například zájem o druhého člověka, ochota naslouchat, spolehlivost nebo způsob, jakým se dotyčný chová k lidem kolem sebe.
Studie zveřejněná v časopise Personality and Social Psychology Bulletin například zjistila, že preference vřelosti a důvěryhodnosti souvisela nejen s přitažlivostí během seznamování, ale také se spokojeností v dlouhodobějších vztazích.
Není proto překvapivé, že někteří lidé si mnohem déle než konkrétní oblečení nebo účes pamatují především to, jak se vedle někoho cítili.
Byl rozhovor jednoduchý?
Mohli být sami sebou?
Měli pocit, že je druhý skutečně poslouchá?
Právě podobné drobnosti mohou rozhodnout o tom, zda setkání skončí okamžikem rozloučení, nebo se k němu člověk bude ve vzpomínkách vracet.
