Casey Fisher byl zrovna v restauraci Dunkin Donut. Podíval se přes výlohu ven a všiml si před vchodem bezdomovce, který prosil kolemjdoucí o peníze. Občas mu někdo nějaké drobné dal, ale jak už to tak bývá, většina okamžitě odvrátila pohled a šla dál. Málokdo se zastavil vedle bezdomovce – nikdo s ním nechtěl mít nic společného.
Po několika minutách přišel bezdomovec do restaurace. Se smutnýma očima se podíval do své dlaně, ve které držel všechny ty drobné, které vyžebral. Začala počítat a ještě smutnějším pohledem se podíval na Caseyho. Ze všech těch drobných nebyl schopen poskládat ani dolar. Casey si toho smutného pohledu všiml a rozhodl se muže oslovit. Jenže bezdomovec nebyl zrovna komunikativní – koneckonců muž, který spí denně venku a sotva přežívá, moc mluvit nechce. Nemá náladu si povídat.Casey se ale nenechal odradit a hovořil s mužem dál a nakonec ho i pozval na oběd.
Pokračujte na další straně.
