Jeho oči jsou pronikavě modré a skutečně nezaměnitelné – málokdo má pohled tak hluboký a výrazný jako on. Když se na plátně objeví po boku mohutného a dobrosrdečného Buda Spencera, je hned jasné, že jde o legendární dvojici, která zanechala nesmazatelnou stopu ve světě filmu. Terence Hill dnes patří k ikonám evropské kinematografie, přestože už oslavil 85. narozeniny. Navzdory věku si stále uchovává svůj nezaměnitelný šarm a milý úsměv. Osud mu ale do cesty postavil i těžké chvíle, které však dokázal překonat s vnitřní silou.
Kořeny v Itálii, stíny války a sportovní duch
Terence Hill se narodil jako Mario Girotti v roce 1939 v italských Benátkách. Odmala byl velmi aktivní – věnoval se různým sportům, zejména plavání, atletice a veslování. Přestože vedle svalnatého Spencera působil křehce, měřil úctyhodných 182 centimetrů a byl zdatným sportovcem.
Část svého dětství strávil kvůli původu své matky v Drážďanech, takže zažil i hrůzy druhé světové války. „Pamatuju si, jak máma chytla mou ruku a běželi jsme dolů do sklepa. Všude kolem se ozývaly výbuchy a město bylo v plamenech. Měli jsme štěstí, že jsme bydleli na okraji,“ vzpomíná Hill s vděkem, že přežili.
Po válce se vrátil do Itálie, kde pokračoval v aktivním životě a stále více ho lákalo herectví. Své původní jméno si ale později změnil – „Terence“ jako odkaz na římského dramatika a „Hill“ převzal z příjmení své manželky Lori Zwicklbauer, se kterou zůstali manželé více než 50 let. Nové jméno mělo mezinárodní zvuk – což bylo ideální pro filmy, které mířily na globální publikum.
Od dětské hvězdy ke světovému fenoménu
S kamerou se poprvé seznámil už ve dvanácti letech, kdy dostal roli ve filmu Prázdniny s gangsterem. Během dospívání se z něj stala známá tvář na italském plátně, zvláště po úspěchu snímku Lazzarella. Časem začal spolupracovat i s velkými evropskými hvězdami, jako byl Alain Delon nebo Claudia Cardinale.
Kariérně rozhodující však bylo osudové setkání s Budem Spencerem (vlastním jménem Carlo Pedersoli). Jejich chemie na plátně byla okamžitě patrná a fungovalo to tak, jakoby byli dlouholetí přátelé již od první klapky. Společně natočili téměř dvacítku filmů – především legendární westernové komedie jako Mé jméno je Nikdo, Dva machři mezi nebem a peklem či Dva výtečníci. Diváci si oblíbili jejich styl – kombinaci akce, grotesky a lehkého humoru. Hill v jednom rozhovoru řekl: „Jakmile jsme se potkali na place, okamžitě to zajiskřilo. Bylo to přirozené. Společná práce byla hlavně zábava.“
Život po boku filmové i životní lásky
V roce 1967 se oženil s americko-německou herečkou Lori Zwicklbauer, se kterou vychovali syna Jesseho. Tragicky ale roku 1990 ztratil svého adoptivního syna Rosse při dopravní nehodě – událost, která měla hluboký dopad na jeho život.
Přesto pokračoval v tvorbě, ale čím dál více se stahoval do ústraní. Poslední roky se věnoval režii a televizním projektům – například se proslavil i jako televizní don Matteo v italském seriálu o sympatickém vesnickém faráři, který pomáhá policii s vyšetřováním zločinů.
Dnes žije převážně v Itálii a občas se objeví na filmových festivalech či v dokumentech věnovaných jeho či Budově filmové tvorbě. Jeho úsměv zůstává stejně nakažlivý jako kdysi a jeho filmy stále baví nové generace diváků. I ve svých 85 letech je Terence Hill důkazem, že charisma, pokora a pozitivní energie nestárnou.
zdroj: dotyk.cz
