Za rozhodnutím měla být ztráta partnera, práce i domova
Žena zaměstnancům popsala svůj obtížný životní příběh. Za prací měla přicestovat do Krasnojarsku, kde se seznámila s mužem a plánovala s ním společnou budoucnost. Když však otěhotněla, partner si dítě údajně nepřál. Poté, co odmítla těhotenství ukončit, ji měl opustit.
Následovala ztráta zaměstnání a problémy s bydlením. Pomoci se jí zpočátku nedostalo ani od vlastní rodiny. Po narození Uljany se tak ocitla bez bezpečného domova a několik dní měla s novorozenou dcerou přežívat na ulici.
V zoufalství se rozhodla miminko odložit poblíž místa, kde předpokládala, že bude rychle nalezeno. Během následujících čtyř dnů se jí však podařilo přesvědčit rodiče, aby jí pomohli. Současně našla ubytování určené ženám v těžké životní situaci. Jakmile získala alespoň základní zázemí, vrátila se pro dceru.
Návrat dítěte nebyl okamžitý
Pouhé tvrzení, že je matkou nalezeného dítěte, pochopitelně nestačilo. Případem se již zabývaly úřady a bylo nutné ověřit nejen příbuzenský vztah, ale také to, zda bude holčička v bezpečí.
Žena proto podle dostupného popisu podstoupila test DNA, psychologické posouzení a rozhovory s policií i sociálními pracovníky. Úřady současně prověřovaly její životní podmínky a schopnost zajistit dítěti odpovídající péči. Celý proces měl trvat přibližně čtyři měsíce.
Soud nakonec rozhodl, že se Uljana může vrátit ke své biologické matce. Příběh tak skončil jinak, než zaměstnanci zařízení původně očekávali. Zároveň připomíná, že odložení dítěte do volného prostoru představuje vážné ohrožení jeho zdraví a života. Rodiče v krajní nouzi by se proto měli obracet na zdravotníky, sociální služby, krizová centra nebo jiné bezpečné formy pomoci. V České republice existují také babyboxy, jejichž smyslem je zabránit tomu, aby novorozené dítě zůstalo bez ochrany na nebezpečném místě.
