Prasklé zrcadlo, zastavené hodiny nebo deštník otevřený uvnitř domu vypadají jako naprosto obyčejné věci. V lidových pověrách ale získaly mnohem temnější význam a po generace byly spojovány se smůlou, neštěstím nebo narušením domácí pohody. Žádné vědecké důkazy, že by skutečně dokázaly ovlivnit náš osud, však neexistují.
Některé domácí pověry přežily stovky let
Černá kočka přes cestu, rozsypaná sůl nebo číslo třináct. I člověk, který se za pověrčivého nepovažuje, pravděpodobně alespoň některé podobné představy zná.
Mnohé se předávají mezi generacemi tak dlouho, že už si ani neuvědomujeme, odkud pocházejí. Americká psychologická asociace upozorňuje, že pověrčivé chování se běžně objevuje i u vzdělaných lidí, kteří si zároveň uvědomují, že daná pověra nemusí být pravdivá.
Domov je přitom na podobné tradice mimořádně bohatý. Tři z nich jsou rozšířené natolik, že se v různých podobách objevují ve folklorních archivech i několik generací zpět.
1. Prasklé zrcadlo: Nejznámější symbol smůly
Asi žádný předmět není s domácí smůlou spojován tak výrazně jako rozbité zrcadlo. Známé tvrzení říká, že jeho rozbití přinese sedm let neštěstí.
Nejde o novodobý internetový výmysl. Záznamy této pověry se nacházejí ve folklorních archivech a spojení rozbitého zrcadla se smůlou má dlouhou historii.
Jedna z tradičních teorií o vzniku pověry sahá až do antického Řecka a Říma. Odraz člověka byl v minulosti v některých kulturách spojován s jeho duší nebo životní silou. Poškození obrazu tak mohlo symbolicky znamenat poškození samotného člověka. Římanům je připisována také představa sedmiletého cyklu obnovy, ze které se měl známý počet let smůly vyvinout.
Prasklého zrcadla se ale není třeba zbavovat kvůli obavě z neštěstí. Praktický důvod je mnohem jednodušší: poškozené sklo může prasknout dál a představovat riziko poranění.
2. Deštník otevřený doma měl přivolat problémy
Možná jste jako děti slyšeli větu: „Neotvírej doma deštník, přináší to smůlu.“
Také tato pověra je skutečně doložená. Folklorní archivy univerzit Dartmouth a University of Southern California obsahují několik záznamů rodin, ve kterých se zákaz otevírání deštníku v interiéru předával z generace na generaci.
Existuje přitom i překvapivě praktické vysvětlení.
Starší deštníky bývaly větší a jejich kovová konstrukce mohla při prudkém rozevření uvnitř místnosti někoho zranit nebo něco poškodit. Jedna z interpretací proto připouští, že varování před „smůlou“ mohlo fungovat jednoduše jako účinný způsob, jak lidi – a zejména děti – od nebezpečného chování odradit.
Zákaz postupně přežil původní praktický význam a stal se samostatnou pověrou.
Samotný zavřený deštník v předsíni vám podle dostupných poznatků žádnou smůlu nepřinese. A pokud jej doma otevřete, nejpravděpodobnějším problémem bude stále spíš převrácená váza než zásah nadpřirozené síly.
