Fotografie lidí, kteří už nejsou mezi námi, patří v mnoha domácnostech k nejcennějším věcem. Připomínají rodiče, prarodiče, partnera nebo další blízké a dokážou během jediné sekundy vyvolat vzpomínky staré desítky let. Jenže podle tradičních představ není úplně jedno, kam takovou fotografii postavíte. Jedno místo bývá zmiňováno obzvlášť často – a zajímavé je, že i bez pověr existuje praktický důvod, proč právě tam nemusí fotografie zesnulého vyhovovat každému.
Místo, před kterým tradice varují nejčastěji, je ložnice
Právě ložnice, a zejména prostor bezprostředně u postele, bývá v různých lidových a duchovních představách považována za nevhodné místo pro výraznou vzpomínkovou fotografii zesnulého.
Důvod je především symbolický.
Ložnice představuje odpočinek, intimitu, partnerský život a každodenní regeneraci. Fotografie člověka, jehož odchod v nás stále vyvolává silné emoce, může tento prostor psychologicky proměnit.
A nemusíte věřit na žádné nadpřirozené působení, abyste si toho všimli.
Představte si, že máte fotografii zesnulého rodiče přímo na nočním stolku. Je to jedna z posledních věcí, které vidíte před usnutím, a jedna z prvních po probuzení.
Pokud ve vás vyvolává příjemnou vzpomínku, nemusí to být problém.
Pokud ale pokaždé spustí stesk, výčitky nebo vzpomínku na poslední dny jeho života, mozek dostává těsně před spaním velmi silný emocionální podnět.
A právě proto může být lepší takovou fotografii přemístit.
