Dobrý den, já jsem Markéta. Mám nyní 63 let a žiji sama, i když mám tři děti a vnoučata.
Můj manžel opustil rodinu, když bylo mému nejmladšímu synovi pouhých čtyři let. Bylo to kvůli tomu, že trval na narození třetího dítěte.
Když jsem porodila toho nejmladšího, už jsme měli dva děti, syna a dceru, takže jsem váhala, zda zvládneme ještě třetí. Nakonec mě manžel přesvědčil a já jsem souhlasila. Život s třemi dětmi byl náročný. Byly to neustálé pleny, návštěvy nemocnice, školky, školy a další problémy. Nakonec byl můj manžel unavený z tohoto života a našel si mladou ženu, která neměla děti. Zůstala jsem sama s třemi dětmi a spoustou problémů. Ano, samozřejmě, že platil alimenty, ale peněz stejně nestačilo. Navíc s výchovou nepomáhal, měl novou rodinu.
Podařilo se mi ale dát dětem vzdělání a slušně je vychovat. Můj nejstarší syn žije v zahraničí. Dcera se vdala a přestěhovala se do jiného města. Mladší syn pracuje jako novinář, takže často je na služebních cestách.
Nyní jsem v důchodu a jsem úplně sama. Abych alespoň trochu rozjasnila svou samotu, začala jsem pracovat v obchodě, kde mohu mluvit s kupujícími. Do práce chodím s radostí, tam alespoň na chvíli zapomínám na svou samotu. Občas se ohlédnu zpět, vzpomenu si na minulost a uvědomím si, jak jsem svůj život prožila. Celá má minulost je plná dětských nemocí, bezesných nocí, problémů se školou a neustálého strachu o děti.
Nyní si myslím, že kdybych měla jen jedno dítě, žila bych ve svém potěšení. Možná by manžel neodešel. Ale teď už je pozdě na jakoukoli změnu.
zdroj: zivot.org novinkov.cz
