Nepořádek v domácnosti bývá snadným terčem kritiky. Okolí si jej často vykládá jako lenost, nezájem nebo nedostatek hygieny. Podle odborníků však může být skutečný důvod mnohem méně nápadný: řada lidí s přeplněným bytem má sklon odkládat drobná rozhodnutí, až se z nich stane úkol, který působí téměř nezvládnutelně.
Nejde jen o nechuť uklízet
Představte si běžnou situaci. Na stole zůstane dopis, protože zatím nevíte, kam jej založit. Vedle něj položíte účtenku, nabíječku a hrnek. Oblečení necháte přes židli s tím, že je možná ještě jednou využijete. Jednotlivě jde o zanedbatelné maličkosti, postupně však vytvoří prostředí, v němž už není snadné určit, kde začít.
Právě odkládání rozhodnutí je vlastnost, kterou výzkumy opakovaně spojují s nadměrným množstvím věcí. Psycholog Joseph Ferrari z DePaul University se svými kolegy zkoumal vztah mezi nepořádkem a prokrastinací. Výsledky publikované v časopise Current Psychology ukázaly souvislost jak s běžným odkládáním činností, tak s nerozhodností při třídění a vyhazování předmětů.
Člověk si nemusí říkat: „Nechce se mi uklízet.“ Častěji mu hlavou běží otázky: Budu to ještě potřebovat? Kam to mám dát? Co když toho budu litovat? Má cenu začínat, když dnes nestihnu všechno? Rozhodnutí se odloží a věc zůstane na místě. Když se stejný vzorec opakuje několikrát denně, nepořádek narůstá téměř nepozorovaně.
Mozek vidí stovky nedokončených úkolů
Problém se může postupně sám posilovat. Čím více předmětů člověk kolem sebe vidí, tím více rozhodnutí na něj čeká. Každá hromádka představuje malý nedokončený úkol a úklid začne vypadat jako několikahodinový projekt. Místo prvního kroku pak přichází další odklad.
Výzkumy pozornosti navíc ukazují, že mnoho objektů ve zorném poli mezi sebou soutěží o omezenou kapacitu našeho zpracování. Nepřehledné prostředí proto může ztěžovat soustředění. Neznamená to, že každý potřebuje dokonale prázdný stůl, ale zahlcení může přidávat další mentální zátěž člověku, který se už tak cítí unavený.
Studie Kalifornské univerzity v Los Angeles zase sledovala, jak lidé popisují své domovy. U žen, které o domácnosti mluvily jako o stresující a nedokončené, vědci zaznamenali méně příznivý průběh hladiny kortizolu během dne a horší náladu. Šlo však o souvislost, nikoliv o důkaz, že rozházené věci samy způsobily zdravotní potíže.
Nepořádek automaticky neznamená lenost
To je důležitý rozdíl. Krátkodobý chaos může vzniknout při stěhování, péči o malé dítě, nemoci, náročném pracovním období nebo prostě po hektickém týdnu. U některých lidí mohou organizaci komplikovat také potíže s pozorností, deprese, vyčerpání či oslabené exekutivní funkce, které pomáhají plánovat, zahajovat úkoly a přecházet mezi nimi.
Z fotografie obývacího pokoje proto nelze určit charakter ani psychický stav jeho majitele. Běžný nepořádek také není totéž co porucha hromadění, při níž má člověk dlouhodobě velké obtíže věci vyřazovat a nahromaděné předměty výrazně omezují používání místností. Takovou situaci není vhodné řešit výsměchem ani nečekaným vyhazováním věcí.
