Obrazně se na cestu za hudbou Aneta Langerová vydala 26. listopadu 1986 v Benešově, tedy v den, kdy se narodila. Vyrůstala v Říčanech, v šesti letech usedla za klavír v „lidušce“, o dva roky později se začala učit první akordy na kytaru ve sboru Jiřího Bardy, kde také začala zpívat.
Už ve čtrnácti letech vystupovala s kapelou, která si říkala Spolek přátel bigbítu. Snila o hudební kariéře a za svým snem si šla. Poprvé se mu přiblížila, když vyhrála pěveckou soutěž TV Novy DO-RE-MI. Dalším velkým krokem bylo finále další novácké soutěže Rozjezdy pro hvězdy. Jako studentka obchodní akademie v sedmnácti letech vyhrála první řadu Česko hledá SuperStar. Dorazila tak k prvnímu životnímu milníku a svou šanci nepromarnila.
Na trnitou cestu
V červnu to bylo dvacet let, kdy „superstaroví“ finalisté, jejich fanoušci a televizní diváci s napětím očekávali vyhlášení vítěze. Když z úst moderátorů zaznělo „Aneta…“, emoce budoucí populární zpěvačky byly velmi silné, ale nikdy se vyhlídkou na slávu nenechala opít. Od začátku věděla, že sláva je pomíjivá a že žádný úspěch není zadarmo. Aneta si byla vědoma, že na sobě musí neustále pracovat, ale také, že se vydává na trnitou cestu s možnými ztrátami, ale i nálezy.
Dnes se za svou cestou ohlíží s úsměvem a vzpomíná, jak bylo zpočátku těžké nenadálou popularitu zpracovat a neztratit sama sebe. Přiznává, že jako mladá často nedbala rad, prosazovala si svou, šla hlavou proti zdi a také narazila. To ale považuje za užitečnou zkušenost, která ji naučila určit si své hranice, najít se a nepřijímat nic, co by ji omezovalo.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
