Oslava Vděčnosti a Lásky
Dopis dcery upozorňuje na klíčový moment, kdy je třeba vrátit péči:„A když mě moje staré, unavené nohy už neunesou tak rychle jako dřív, podej mi ruku, tak jak jsem ti nabídla tu svoji, když ses učila chodit.“
V tomto citátu je esence celého poselství. Je to cyklus života. Kdysi nás naučili chodit, nyní je řada na nás, abychom jim pomohli dojít na konec jejich cesty s důstojností a láskou.
Matka v závěru svého dopisu neprosívá o nic jiného než o lásku, čas a pochopení.„S širokým úsměvem a obrovskou láskou, kterou jsem k tobě vždy měla, chci jen říct – miluji tě, má drahá dcero!“
Zamyšlení na Závěr
Nejsilnější pouto je to rodinné. Zastavte se na chvíli v dnešním spěchu a vzpomeňte si na veškerou lásku, kterou jste od svých rodičů dostali. Zvedněte telefon, obejměte je, řekněte jim, jak moc je milujete a vážíte si jich, dokud je čas.
Tento dopis nám dává vzácnou lekci: Láska vděčnost nepotřebuje, ale zaslouží si ji.
Co si o tomto dopisu myslíte vy? Sdílejte tento článek a připomeňte svým přátelům, jak moc jsou jejich rodiče milováni!
