Na dnešním trhu je nepřeberné množství krémů, parfémů a kosmetických vychytávek. V dobách minulého režimu tomu tak ale rozhodně nebylo. Péče o vzhled byla pro mnohé ženy sice důležitá, ale možnosti byly velmi omezené. Přesto se ženy nevzdávaly – a mnohé z nich si pomáhaly kreativními triky.
Improvizace jako každodenní nutnost
V 50. letech byla kosmetika považována za buržoazní přepych. Režim podporoval praktické ženy, které se spokojí s mýdlem, zubní pastou a kartáčkem. Jenže některé se chtěly podobat kráskám ze Západu – a tak přišla na řadu improvizace. Místo tužky na obočí a oči sirka, místo laku na vlasy pivo nebo cukrová voda. Co chybělo v drogerii, nahradil nápad a vynalézavost.
Šedesátky a první krůčky ke kráse
V 60. letech se do módy dostalo výraznější líčení – oči, make-up i složité účesy. Výběr však stále zůstával velmi omezený. Na českém trhu se objevovala značka Dermacol, další produkty přicházely z Polska či Maďarska.
Chyběl ale základ jako deodoranty, které lidé nahrazovali kvalitnějším mýdlem. Legendami se stala jména jako Jaro, Šeřík nebo Olimon – nejen pro svou vůni, ale i díky ceně, dostupnosti a tomu, že se často dávala jako dárek nebo vkládala mezi prádlo.
Vůně? Jen pro odvážné
Vůně byla oblast, kde byl nedostatek cítit doslova. Nejznámější lahvičkou byly Živé květy – malá skleněná nádoba s větvičkou ponořenou ve zvláštním levandulovém roztoku. Kdo chtěl něco lepšího, musel do Tuzexu. Na běžném trhu se objevovala kolínská Duch Moskvy, jejíž vzhled připomínal postavičku dědy Mráze.
Co se dalo sehnat a co jen vymodlit
Krémovou stálicí byla Indulona, kterou používali téměř všichni. Luxusnější variantou byla Nivea, ale sehnat ji nebylo vůbec snadné. Mnozí lidé spoléhali také na krémy z Ústavu lékařské kosmetiky.
Muži? Holení a hotovo
Muži se kosmetice příliš nevěnovali. Většinou si vystačili s holicím rituálem a lahvičkou Pitralonu – vody po holení, jejíž specifická vůně se stala nechtěně ikonickou.
zdroj:
