Konec vztahu obvykle nezačíná hlasitou hádkou, nevěrou ani zabouchnutými dveřmi. Často přichází mnohem tišeji. Jeden z partnerů se začne postupně citově vzdalovat a přestane reagovat na drobné pokusy toho druhého o blízkost. Zpočátku může všechno působit jako obyčejná únava nebo náročné období. Teprve později si druhý uvědomí, že spolu sice stále žijí, ale jejich skutečné spojení pomalu mizí.
Každý vztah samozřejmě prochází lepšími i horšími etapami. Dočasná uzavřenost proto automaticky neznamená, že láska skončila. Pokud se však citové odpojení stane novým pravidlem a partner nemá zájem situaci změnit, může jít o jeden z nejvýraznějších signálů, že se vztah ocitl ve vážných potížích.
Nejdříve se přestane obracet k partnerovi
Tou jedinou věcí je postupné odvracení se od partnera. Nejde nutně o fyzický odchod. Člověk může sedět každý večer na stejné pohovce, spát ve stejné posteli a řešit společné účty, přesto může být citově velmi daleko.
Přestane se ptát, jaký jste měli den. Nevšimne si, že jste smutní, nebo sice změnu zaznamená, ale nereaguje na ni. Když mu chcete něco vyprávět, dál sleduje telefon. Když navrhnete společný program, odpoví neurčitě nebo rozhovor odloží.
Jednotlivě vypadají tyto situace nevinně. Problém vzniká ve chvíli, kdy se opakují tak často, až mezi partnery vytvoří nový způsob soužití.
Rozhodují zdánlivé maličkosti
Psycholog John Gottman používá pojem „nabídky ke spojení“. Jde o drobné okamžiky, během kterých se snažíme získat partnerovu pozornost, zájem nebo podporu.
Může to být otázka: „Viděl jsi, co se venku stalo?“ Stejnou funkci má úsměv, dotek, povzdechnutí nebo snaha podělit se o něco, co nás potěšilo. Partner se k takové nabídce může obrátit, přehlédnout ji, nebo ji odmítnout podrážděnou reakcí.
Nikdo nedokáže reagovat dokonale pokaždé. Jestliže jsou ale pokusy o kontakt soustavně ignorovány, člověk je postupně přestane dělat. Přestane vyprávět, co prožil, přestane žádat o podporu a nakonec si může zvyknout řešit všechno sám. Právě tehdy se ze vztahu začíná vytrácet pocit, že oba patří do jednoho týmu.
Druhý partner si změny nemusí všimnout
Citové vzdalování bývá zrádné tím, že přichází pomalu. Neexistuje jeden přesný den, kdy se všechno změnilo. Partneři mohou dál fungovat jako domácnost, vozit děti do školy, nakupovat nebo navštěvovat příbuzné. Navenek proto může vztah působit zcela normálně.
Člověk, který se snaží kontakt udržet, si navíc často chování druhého omlouvá. Říká si, že má moc práce, je unavený nebo potřebuje více prostoru. To může být skutečně pravda. Pokud se ale týdny mění v měsíce a zájem se nevrací, nejde už pouze o několik špatných dnů.
Nejvýraznějším signálem není jeden odmítnutý rozhovor, ale dlouhodobá lhostejnost vůči tomu, že druhého citová vzdálenost trápí.
