Když Veronika Samčenko a její manžel Jevgenij zjistili, že čekají druhé dítě, byli velmi šťastní. Manželé už vychovávali několikaletou dceru a doufali, že když se malá narodí zdravá, narodí se úplně zdravé i další dítě. Bohužel ve 21. týdnu těhotenství lékař při testech zjistil, že miminko má velmi vzácné onemocnění. Veronika se zhroutila, ale rozhodla se těhotenství stůj co stůj neukončit. Podporoval ji manžel Jevgenij spolu s celou rodinou, která se těšila na nového člena rodiny. Když se Erofrey narodil, lékaři naléhali na jeho rodiče, aby ho dali k adopci. Byli toho názoru, že nemocné dítě jim zničí celý život. Rodiče to rázně odmítli, protože si nedovedli představit, že by své dítě dali cizím lidem.
Někteří přátelé byli stejného názoru jako lékaři a byli překvapeni, když se Veronika rozhodla vrátit se se synem domů. O rok později matka napsala příspěvek na sociální síť: „Od té doby, co se nám narodil syn, bylo v našich životech mnoho zajímavých, ale také dojemných okamžiků. Dostali jsme spoustu signálů, které nám říkaly, že by tu měl být s námi a žít. Lékaři uznávaný Downův syndrom nám ve výchově nebránil. Bohužel se lidé přímo ptají, jestli kdybych o tom věděla dříve, rozhodla bych se rodit. O nemoci jsem se dozvěděla již ve 21. týdnu těhotenství, ale můj názor na porod to nezměnilo.“
Pokračujte na další straně.
