„Milá Christine, jsem z tebe úplně zklamaný. Vykopnutím Chada z domu, kvůli čemuž žije na ulici a ne se svou rodinou jen proto, že se přiznal, že je gay. Matka, která odmítá vlastní dítě, je něco nepochopitelné. Jediné moudré, co jsem od tebe slyšel, bylo, že jsi neudělal nic, abys ho vychoval jako gaye. Samozřejmě že ne. Narodil se tak, nevybral si to, stejně jako se nerozhodl být pravák.
Na druhou stranu jsi udělala vědomé rozhodnutí, které bolí, rozhodnutí úzkoprsého člověka, který žije v minulých stoletích. Pokud se chystáě Chada mučit ještě víc, ber tento dopis jako sbohem. Dobře vím, že mám úžasného vnuka, kterého musím vychovávat, a právě proto nemám čas na bezcitnou dceru, kterou jsi se ukázala být. Pokud však najdeš své vlastní srdce, zavolej nám. Táta.“ Dítě by mělo být vždy na prvním místě u matky!
