Dlouhou dobu jsem si nesl nálepku „ten tlustý“. Ať jsem přišel kamkoli, cítil jsem pohledy, slyšel narážky – i když ne vždy nahlas. Možná jsi na tom stejně. Možná tě to trápí, ale nevíš, kde začít.
Dnes už vím, že nejde o to, že bych byl líný nebo neschopný. Dělal jsem jen spoustu věcí špatně. A to často bez toho, aniž bych si to vůbec uvědomoval.
Chceš se vyhnout stejným chybám? Tak čti dál. Tohle mi otevřelo oči:
1. Myslel jsem si, že hladovění pomůže
Měl jsem dny, kdy jsem skoro nejedl – a pak přišel večer, a já vyplenil ledničku. Výsledek? Tělo se bál dalšího hladovění a všechno si „ukládalo na horší časy“. Zpomalený metabolismus a jojo efekt jako z učebnice.
Dnes jím pravidelně a kvalitně. Méně, ale častěji. A tělo mi děkuje.
2. Bál jsem se tuků
Sádlo? Máslo? Vajíčka? Pryč s tím! Jenže… tělo tuky potřebuje – na hormony, energii, dokonce i na spalování tuků. Dával jsem si light jogurty plné cukru a věřil, že jdu správným směrem. Nešel.
Dnes dávám přednost kvalitním tukům – třeba trochu domácího sádla, avokádo, ořechy. A světe div se – tuk mi pomáhá hubnout.
3. Spal jsem málo a špatně
„Spánek je pro slabochy,“ říkal jsem si. Jenže bez něj tělo nefunguje – zvyšuje se hladina stresových hormonů a chuť na sladké.
Dnes spím 7–8 hodin a vím, že regenerace je stejně důležitá jako pohyb.
4. Myslel jsem, že kardio je jediná cesta
Běhal jsem jako blázen, ale tělo se moc neměnilo. Chyběl mi silový trénink, který podporuje růst svalů a spalování tuků i v klidu.
Dnes kombinuju silový trénink, chůzi a trochu kardio – a výsledky konečně vidím.
5. Snažil jsem se být dokonalý hned
Všechno nebo nic. Když jsem jednou zhřešil, řekl jsem si, že to nemá cenu. A vrátil se ke starému životnímu stylu.
Dnes jdu krok za krokem. 80 % správně stačí. A hlavně: nevzdávám to.
Závěr? Nejsi tlustý – jen ti možná chybí správné návyky
Změna je možná. Já jsem důkaz. Netrápím se už jídlem, pohybem ani pohledy druhých. Získal jsem zpátky sebevědomí, energii a radost.
A ty můžeš taky.
Nezáleží na tom, kde jsi teď. Záleží na tom, kam chceš jít.
Začni dnes. A ne kvůli ostatním. Ale kvůli sobě.
