Jednoho dne jsem se však od sestry s překvapením dozvěděla, že u stánku stojí čtyřicetiletý muž a hledá mě. „Přišel mě konečně navštívit můj syn?“ zeptala jsem se? a
Když jsem k němu došla s velkým úsměvem na tváři, myslela jsem si, že je to Tyler, ale k mému překvapení to byl jiný muž, kterého jsem už dlouho neviděla.
„Mami!“ vykřikl a pevně mě objal.
„Rone? Ty jsi Ron?“ zeptala jsem se. „To jsem já, mami. Jak se máš? Promiň, že mi trvalo tak dlouho. Právě jsem se vrátil z Evropy a hned jsem za tebou přijel.
Neviděl jsi Tylera a Macy? „Před pár lety mě dali do tohohle domova důchodců a od té doby jsem je neviděla,“ vysvětlila jsem. Ron se na mě smutně podíval a požádal mě, abych se posadila. Sedli jsme si naproti sobě na pohovku a Ron mi začal vyprávět, co se stalo za poslední dva roky mého pobytu v domově.
‚Mami, je mi líto, že to musíš slyšet ode mě. ‚Tyler a Macy zemřeli loni při požáru domu. Dozvěděla jsem se to, až když jsem přijel k nim domů a viděl, že je dům v troskách.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co Ron řekl. Celý den jsem proplakala, truchlila jsem pro něj i pro jeho nevěstu Macy. Ron mě utěšoval a zůstal po mém boku, dokud jsem zase nemohla mluvit. Ron byl chlapec, kterého jsem si jednoho dne přivedla domů. S Tylerem se znali od dětství a jako malí byli nerozluční.
Na rozdíl od Tylera, který měl všechno, byl Ron chudý a po smrti rodičů ho vychovávala babička. Chovala jsem se k němu jako k vlastnímu synovi, živila jsem ho, šatila a žila s ním, dokud se neodstěhoval do Evropy na vysokou školu. Ron si v Evropě našel dobře placenou práci, do USA se nevrátil a nakonec jsme s ním ztratili kontakt. Nikdy jsem si nemyslel, že ho ještě někdy uvidím, dokud se neobjevil v domově důchodců.
„Mami,“ řekl, když jsem se konečně uklidnila. „Nemyslím si, že patříš do tohoto domova důchodců. Dovolila bys, abych tě odvezl domů? Rád se o tebe postarám,“ řekl.
Zase jsem nemohla přestat plakat. Můj vlastní syn mě vyhodil z domu a tady byl muž, který mě chtěl přijmout, muž, který se mnou nebyl pokrevně spřízněn.
Ty jsi ze mě udělala muže, kterým jsem dnes. Bez tebe bych nebyl nic,‘ řekl Ron a objal mě. Ten večer Ron pomohl své mamince sbalit si věci a odvezl ji do domu, který právě koupil. Tam se Jude dozvěděla, že má velkou rodinu, a byla vřele přijata. Byla obklopen lidmi, kteří ji opravdu milovali a starali se o ní, a několik dalších let prožila šťastně.
