Tragická srážka české plachetnice a katamaránu Krilo Eclipse, k níž došlo 14. června 2026 u Splitských vrat v Chorvatsku, stále zůstává předmětem vyšetřování tamních úřadů. Nehoda, při které zahynuli čtyři lidé, zasáhla nejen pozůstalé a přeživší, ale i širokou jachtařskou komunitu. Skipper potopené plachetnice Vláďa nyní v rozhovoru pro web Boatsafe popsal, co se podle jeho svědectví v kritických minutách na palubě odehrávalo.
Podle jeho slov začal osudný den jako běžná pohodová plavba. Posádku tvořila parta přátel, která do Chorvatska jezdila pravidelně a měla spolu za sebou více společných cest. Ze zátoky Nečujam na ostrově Šolta vypluli kolem desáté hodiny dopoledne. Nejprve pluli na motor, později při mírném větru vytáhli plachty.
„Jeli jsme něco kolem tří uzlů,“ uvedl skipper pro Boatsafe. Na palubě podle něj panoval klid a u kormidla stál jeho dlouholetý zkušený kamarád Petr.
Katamarán skipper nejprve zaznamenal jako vzdálený bod na obzoru, zhruba jeden až dva kilometry daleko. Zvuk motorů velkého plavidla podle něj nebyl slyšet. Nervozita měla přijít až ve chvíli, kdy se loď přiblížila asi na 500 metrů. Podle popisu se katamarán blížil rychlostí přes šestnáct metrů za sekundu a stále neměnil kurz.
„Katamarán netroubil ani nezměnil směr. A tehdy jsem zavolal na Petra u kormidla, ať uhne. A protože my jsme měli plachty na pravoboku, tak on instinktivně uhnul doprava,“ popsal skipper první pokus vyhnout se srážce.
Situace se ale podle něj během několika vteřin dál vyhrotila. „Tak jsem na něho zavolal: ‚Petře, doleva‘. A od té doby to bylo už do nárazu asi 6 nebo 8 vteřin. Viděli jsme, že se pořád řítí na nás, a věděli jsme, že už neuděláme nic.“
Samotný okamžik nárazu popsal jako scénu, která se mu stále vrací. „Jenom jsem jako ve filmu viděl, jak ten plovák naráží dva metry ode mě do lodi a proráží se dál dopředu. A v okamžiku jsem už Petra neviděl a nikdy už jsem ho neviděl. Ani kamarády Jiřinku s manželem Petrem. Ani potom, ani v troskách, nikde,“ vzpomínal.
Podle jeho výpovědi narazil katamarán do plachetnice pravým plovákem a i po nárazu měl ještě takovou rychlost, že menší loď krátce hrnul před sebou. Plachetnice Beneteau Oceanis 46.1 se poté začala velmi rychle potápět.
V chaotických okamžicích po nárazu se skipperovi podařilo z trosek kokpitu a zpod utrženého stolu vyprostit svou přítelkyni Marcelu, která už byla pod vodou. „Bylo to asi potom pět až šest vteřin, byli jsme ještě v troskách paluby a loď pod námi zajela dolů. Ocitli jsme se okamžitě ve vodě, nemuseli jsme nikam skákat. Prostě ta loď pod námi jenom zajela do vody.“
Jedna z členek posádky, Martina, podle svědectví přežila v salonu a z potápějící se lodi se dostala otvorem po nárazu. Další čtyři lidé však nehodu nepřežili. Mezi oběťmi byl i kormidelník Petr a muž, který si měl krátce před srážkou odejít číst knihu do pravé kajuty.
Přeživší se následně dostali ke katamaránu i se zraněnou Marcelou. Pomáhaly jim posádky okolních lodí. Skipper však v rozhovoru popsal, že první pomoc podle jeho pohledu neprobíhala tak, jak by očekával. Jeho přítelkyně měla vážná zranění, mimo jiné zlomená žebra, popraskané obratle a poraněnou hrudní kost. Přesto měla podle něj ležet na rozpálené palubě katamaránu bez okamžité odborné pomoci zhruba půl hodiny.
„Protože pálilo slunce, dělal jsem jí tělem stín, aby jí to nesvítilo na obličej,“ uvedl. Záchranáři podle jeho slov dorazili přibližně za půl až tři čtvrtě hodiny a zraněné nakonec odvážela policejní loď.
Napjaté chvíle měly pokračovat i po převozu do nemocnice ve Splitu. Skipper popsal, že přeživší byli od sebe odděleni a on sám se podle svých slov nemohl přiblížit ani ke zraněné přítelkyni. „Já jsem dostal tříčlennou eskortu policistů, která mi zakazovala se k ostatním přiblížit. Když vezli moji zraněnou přítelkyni kolem mě na CT, nesměl jsem k ní ani jít,“ tvrdí.
Češi podle jeho výpovědi strávili velkou část dne v mokrém oblečení, bez osobních věcí a v nemocnici čelili i praktickým problémům spojeným s účty za ošetření. Pomoci jim měl český konzul a následně také velvyslanec Petr Gandalovič. Po propuštění z nemocnice a policejním výslechu odjeli přeživší na hotel a druhý den ráno se vrátili zpět do České republiky.
Nejtěžší pro něj zůstávají vzpomínky na samotný okamžik střetu. Podle svých slov během několika vteřin přišel o nejlepší přátele, kteří mu zmizeli před očima a které už poté nikdy nespatřil. Dodnes si prý nedokáže vysvětlit, jak k takové tragédii mohlo dojít. Událost popisuje jako noční můru, ze které se stále nemůže probudit.
Okolnosti tragické nehody nadále vyšetřují příslušné orgány a závěry zatím nejsou definitivně uzavřeny. Muž zároveň uvedl, že šlo o jeho jediné veřejné vyjádření k celé události a další rozhovory už poskytovat nechce.
Vyšetřování tragédie pokračuje. Přeživší se už ale podle skippera do Splitu vracet nechtějí. Když je navštívili ostravští kriminalisté s požadavkem chorvatské strany na další výslech, cestu odmítli.
zdroj: novinky.cz
Zdroj: blesk.cz
zdroj fotografie: Splitská televize
