Kočky patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky na světě. V mnoha zemích se jejich počet pohybuje na podobné úrovni jako počet psů, někde dokonce mírně převyšuje. Ve Spojených státech má kočku přibližně čtvrtina až třetina domácností. Není proto překvapivé, že si tato zvířata získala pevné místo v lidských domovech.
Jedním z důvodů je jejich jedinečná kombinace samostatnosti a schopnosti navazovat vztah s člověkem. Kočky jsou přizpůsobivé, dokážou žít v bytě i na venkově a jejich chování je výsledkem dlouhé domestikace, která však zachovala řadu původních instinktů.
Z biologického hlediska mají kočky několik zajímavých vlastností. Jejich klidová tepová frekvence se běžně pohybuje přibližně mezi 110 a 140 tepy za minutu, což je zhruba dvojnásobek běžné klidové frekvence u dospělého člověka. Hodnota se může zvyšovat při stresu, aktivitě nebo vzrušení.
Mozek kočky je, stejně jako u jiných savců, tvořen šedou a bílou hmotou. Obsahuje oblasti odpovědné za emoce, paměť i učení. Kočky disponují krátkodobou i dlouhodobou pamětí a jsou schopné si zapamatovat prostředí, rutiny i konkrétní osoby. Jejich schopnost učení je patrná například při osvojování návyků nebo reakci na pravidelný režim.
Často zmiňovaným projevem koček je předení. Předení bývá nejčastěji spojováno s pocitem klidu a spokojenosti, například při kontaktu s člověkem nebo během odpočinku. Bylo však pozorováno i v situacích stresu nebo nemoci. Přesný význam předení v různých kontextech není zcela objasněn, ale předpokládá se, že může mít i uklidňující funkci.
Kočky mají velmi dobře vyvinutý sluch. Jsou schopné vnímat i vysokofrekvenční zvuky, které jsou pro člověka neslyšitelné. To jim pomáhá zejména při lovu drobných hlodavců. K pohybu uší využívají přibližně dvacet svalů, což jim umožňuje přesně zaměřit zdroj zvuku.
