Jednoho dne, když se John rozhodl projít a uspořádat Michelleiny věci, našel v jejím telefonu obrázek, který ho dojal k slzám. Rozhodl se popsat, co tehdy cítil. Jeho slova dávají podnět k zamyšlení. „Tohle je moje Michelle. Ve svatebních šatech, ve kterých jsem ji nikdy neviděl naživo. Vzali jsme se jen v kanceláři před první plánovanou operací. Věděli jsme, že to musíme udělat. Že je to jediné východisko. Oba jsme chtěli být manželé. Fungovalo to a okamžitě jsme začali organizovat svatbu v kostele, ale Michelle zemřela.”
“Tato fotka však potěšila mé srdce. Teď vím, že alespoň viděla, jak vypadala ve svatebních šatech. V tu chvíli rozhodně nedokázala popsat své štěstí. Vypadá v nich nádherně. Je pro mě těžké uvěřit, že se náš sen nesplnil. Když jsem viděl tuto fotku, nevěděl jsem, co se sebou. Život pro mě v jistém smyslu skončil a zároveň jsem cítil radost, že ji vidím alespoň na fotce. Neudržel jsem slzy.” Nikdy nevíme, kolik času strávíme s milovanou osobou. Postarejme se proto o každý společně strávený den, každý okamžik a vyhněme se hádkám. Nic nemůže nahradit lásku.
