Kam až jsou lidé zapálený pro vědu ochoten zajít? Stubbins Ffirth zašel opravdu daleko a to možná až příliš daleko. Jeho experiment se odehrál v roce 1804, vraťme se však ještě o několik let dopředu. Rok 1794, Amerika. Tisíce lidí umírají na žlutou zimnici, která propukla až do epidemie. Žlutá zimnice je virové onemocnění rozšířené zejména v tropických oblastech Afriky a Střední a Jižní Ameriky. Doprovázeno je vysokými horečkami, bolestmi hlavy a páteře, „zežloutnutím“ či krvácením z nosu a sliznic. Žlutá zimnice se přenáší bodnutím komárů. To však chudák Stubbins Ffirth ještě v roce 1804 nevěděl.
Jeho experiment
Lékař Stubbins Ffirth si všiml, že v létě žlutá horečka vždy pořádně zuřila, ale v zimě se jí nenakazil nikdo. Ffirth tedy předpokládal, že nemůže jít o nakažlivou chorobu. Domníval se, že jde o nemoc způsobenou nadbytkem stimulantů, jako např. tepla, jídla či hluku. Co by to však bylo za „šíleného“ vědce, kdyby se svou teorii nepokusil dokázat i prakticky. To, jakým způsobem to udělal, je však přinejmenším zvláštní.
Pokračujte na další straně.
