Někteří jedinci v posledních dnech upadají do kómatu. Z mnoha svědectví těch, kteří prošli klinickou smrtí a vrátili se zpět k životu, víme, že i když není z našeho pohledu vědomý, slyší všechno. Sluch je poslední smysl, který mizí. Proto je důležité mluvit v přítomnosti umírajícího tak, jako by byl při vědomí. I když se zdá být v hlubokém bezvědomí, pravděpodobně slyší vše, co říkáme.
Pokud máte něco důležitého k sdělení, udělejte to. Není nikdy pozdě vyslovit „odpusť mi“ nebo „miluji tě“ nebo cokoli jiného, co jste mu vždy chtěli říct. Neptejte se, nevyčítejte ani neprosívejte, aby neumíral. Důležité je, abyste sami byli vnitřně klidní. Až do konce ho doprovázejte tiše a pozorně, někdy jen sdílením dýchání.
Příznaky blížící se smrti, které se mohou, ale nemusí vyskytnout:
- Oči otevřené nebo polootevřené, ale zdá se, že nevidí. Pohled je upřen do dálky, na jedno místo.
- Chladné nebo horké ruce a nohy.
- Otevřená ústa.
- Spodní část těla ztmavne.
- Slabý puls.
- Změny v frekvenci a hloubce dýchání.
- Zornice reagují stále méně na světlo.
- Umírající ztrácí zájem a nereaguje na okolí.
- Smrt nastává, když se zastaví srdeční činnost a dýchání.
Pro některé lidi přichází před smrtí okamžik míru, ať už ji přijímají nebo ne. U některých je tento okamžik klidu znatelný dlouho před smrtí, u jiných až v posledních chvílích. Je to změna, kterou neumíme úplně pochopit, ale tušíme ji z obličeje umírajícího. Je to proměna, která překonává veškeré prožité strachy a pochybnosti. I přes boj, který umírající podstoupil, je teď s klidným výrazem. Někdy se tento klidný výraz objeví až při samotné smrti.
Někteří příbuzní se mohou cítit vinni, pokud nebyli přítomni v okamžiku smrti. Ale mnohdy umírající odchází, když je sám. Možná je to pro ně lehčí způsob, jak se rozloučit. Mějte na paměti, že okamžik smrti je jejich přechod. Někdy nám je dáno být u toho a vnímat něco z „druhé strany“, jindy musíme akceptovat roli průvodce, na kterého si musí umírající počkat.
zdroj: https://www.umirani.cz/
