Česká televize, disponující rozpočtem přesahujícím sedm miliard korun, představuje v České republice médium s nejvyšším finančním rozpočtem. Tento rozpočet je hrazen prostřednictvím koncesionářských poplatků, které platí občané. Napřesto se vedení České televize neustále snaží získat vyšší finanční prostředky, což vyvolává nespokojenost některých občanů. Mnozí z nich mají pocit, že televizní stanice nedostatečně vytváří obsah, který by byl pro ně relevantní, a naopak propaguje mainstreamové názory, které jsou dostupné bezplatně.
Veřejnoprávní postavení a financování České televize prostřednictvím koncesionářských poplatků má historický význam. Bylo navrženo tak, aby tuto televizní stanici financovali přímo občané, nikoliv stát, což by teoreticky mělo sloužit jejich zájmům. Nicméně v praxi se mnozí občané cítí odstrčeni a nespokojeni s tím, jak Česká televize využívá jejich finanční prostředky. Pan Miloš například kritizuje televizi za časté reprízy a manipulativní zpravodajství.
Kromě toho existuje snadná možnost, jak se vyhnout placení koncesionářských poplatků. Stačí podat prohlášení, že domácnost nevlastní televizní přijímač, a tím pádem není povinnost platit poplatky. Však s tímto prohlášením je spojen zákaz sledování televize, a porušení tohoto pravidla může být sankcionováno pokutou ve výši 10 000 korun.
Pro ty, kteří chtějí sledovat televizi, ale zároveň nechtějí platit koncesionářské poplatky, je alternativou využití online služeb, jako je například O2 TV. Tímto způsobem je možné sledovat televizní obsah prostřednictvím počítače, tabletu nebo mobilního telefonu bez nutnosti placení koncesionářských poplatků.
Celkově lze konstatovat, že situace ohledně financování a obsahu České televize je kontroverzní a vyvolává řadu otázek. Přestože veřejnoprávní model byl původně navržen s cílem sloužit zájmům všech občanů, zdá se, že tento cíl je stále více vzdálený. Diskuze o budoucnosti a smyslu České televize tak zůstává otevřená.
