6. Omluví se, ale odpovědnost přenesou na vás
„Mrzí mě, že ses urazil.“ „Omlouvám se, jestli jsi to špatně pochopil.“ Taková omluva sice zní zdvořile, ve skutečnosti však neobsahuje přijetí odpovědnosti. Chyba je nenápadně přesunuta na člověka, kterého dané jednání zasáhlo.
Upřímná omluva zpravidla pojmenuje konkrétní chybu a nesnaží se ji okamžitě zlehčit. Důležitější než samotná slova je navíc následná změna chování. Pokud se stejná situace neustále opakuje, omluva může být jen prostředkem, jak rychle obnovit dobrý dojem.
7. Vaše úspěchy je těší pouze navenek
Když se vám něco podaří, falešně milý člověk vás možná pochválí, jeho další reakce ale radost rychle zmenší. Okamžitě změní téma, začne mluvit o vlastním úspěchu nebo upozorní na všechno, co se ještě může pokazit.
Může také naznačit, že jste měli štěstí nebo vám někdo pomohl. Navenek se usmívá, ale jeho slova obsahují závist či soutěživost. Skutečný přítel nemusí váš úspěch prožívat stejně intenzivně jako vy, přesto ho dokáže uznat bez snahy vám radost pokazit.
Jeden signál ještě nic nedokazuje
Každý někdy řekne neobratný kompliment, špatně se omluví nebo zareaguje podrážděně. Jednotlivá situace proto není důkazem falešnosti. Všímat bychom si měli především opakujícího se vzorce, vlastních pocitů po setkání a souladu mezi tím, co člověk říká a co skutečně dělá.
Upřímná laskavost většinou nepůsobí jako obchod. Respektuje hranice, nevyžaduje publikum a nevytváří pocit dluhu. Právě konzistentní chování v okamžicích, kdy z něj člověk nemá žádnou výhodu, často ukáže jeho skutečný charakter nejlépe.
