Polské porodnice v období socialismu byly místem, kde lidskost a empatie měly často minimální místo. Tato zařízení, která by měla být symbolem bezpečí a péče o matku a dítě, byla naopak často zdrojem utrpení a traumatu pro mnoho žen. V tomto článku se podíváme na to, co všechno musely ženy v polských porodnicích snášet, jaký vliv to mělo na jejich psychiku a proč se tento systém stal symbolem ponížení a bolesti.
Téměř nahá před cizími lidmi
Jednou z nejvíce ponižujících zkušeností pro ženy v socialistických porodnicích bylo, že se musely zbavit prakticky veškerých osobních věcí, včetně spodního prádla a oblečení. Na oplátku dostaly krátké noční košilky s výstřihem sahajícím až k pupku. Tyto košilky často postrádaly šňůrky, takže se nedaly pořádně zavázat, a ženy byly nuceny pohybovat se v tomto oděvu před zcela cizími lidmi. Tento zážitek je pro mnoho žen dodnes traumatizující.
Prvotní vyšetření jako zkouška bolesti
Prvotní vyšetření, které měly ženy podstoupit při příchodu do porodnice, bylo dalším zdrojem stresu a ponížení. Vyšetření se provádělo na zcela obyčejném lehátku, a jak vzpomíná jedna z žen, trvalo to deset nekonečných minut, během kterých zažívala ukrutnou bolest. Tento přístup k ženám v porodnici nebyl výjimkou, ale běžnou praxí.
Porodnice jako továrna na děti
Mnohé maminky vzpomínaly na socialistické porodnice jako na továrnu s pásovou výrobou. Byl to systém, kde se neočekávalo, že ženy budou mít nějaké nároky nebo potřeby. Absolutní poslušnost byla vyžadována, a pokud se někdo pokusil vznést námitku, byl okamžitě umlčen. Ženy se často cítily jako pokusní králíci, na kterých si zdravotnický personál zkoušel různé postupy bez ohledu na jejich názory nebo přání.
Pokračujte ve čtení na druhé straně.
Druhou stranu si otevřete níže
(Pokračování otevřete níže)
