Hranice se začaly pomalu a postupně otevírat až s liberalizací režimu na konci šedesátých let. „V roce 1968 vycestovalo na západ asi půl milionu lidí,“ připomíná historička krátký úsek dovolenkové svobody.
Normalizace a znovuzavření hranic
Začátek normalizace už opět sklápí závory a cestování za hranice je náročnější. „Hranice už se neuzavírají do celého světa, ale pouze na Západ. Do určité míry je tu jako náhrada podporováno cestování do spřátelených zemích napříč blokem,“ doplnila Krátká.
Fenomén chataření a chalupaření
A protože jsou Češi velmi podnikaví, rozvíjí se fenomén chataření a chalupaření. Kdo může jet na dovolenou, cestuje v rámci bývalého Československa a po okolních státech bez přímého přístupu k moři.
Dovolené u moře: Slaná voda jako výhra v loterii
Slaná voda je výhrou v loterii. „Atraktivita je v zemích, kde mají moře, kde je teplé počasí. Bylo to Rumunsko, Bulharsko a částečně také Albánie. Potažmo se jezdilo k Baltu,“ dodává historička.
Monopol Čedoku a vznik dalších cestovních kanceláří
Fenomén zájezdů držela pevně v rukou cestovní kancelář Čedok, která měla na tento typ dovolenek monopol. Postupně se rozvíjí další cestovní kanceláře, například Rekrea, která zajišťovala odborářské rekreační zájezdy, nebo Cestovní kancelář mládeže, která se zaměřila na segment mladých lidí.
Rozvoj autokempů a rodinných dovolených
S rozvojem automobilismu v Československu přichází fenomén autokempů a vozů naložených až po střechu kempingovým náčiním, obřími stany a konzervami.
Typické vybavení a přípravy na dovolenou
„Zájezdy se samozřejmě pořádají do hotelových ubytovacích kapacit. Ale i v přímořských oblastech a pak všude jinde se masově rozvíjí turistika autokempů. Cestovalo plné auto naložené rodinou a zavazadly se stanem a cestovalo se většinou neklimatizovanou Škodou 100 bez objednávky na neznámé místo,“ popisuje vzpomínky na nedávnou minulost historička Krátká s tím, že v sedmdesátých letech bylo nemožné poslat objednávku do autokempu do Bulharska.
Konzervy a trvanlivé potraviny na cestách
Na dovolenou v kempu si s sebou rodina vezla kompletní vybavení včetně vařiče i nádobí. A hlavě zásoby konzerv a trvanlivých potravin. „Na jednu stranu je pojmenování ‚národ paštikářů‘ do jisté míry dehonestující. Na druhou stranu si uvědomme, že v sedmdesátých letech je centrálně řízené hospodářství a do značné míry nefunkční ekonomika. Takže mít s sebou konzervu znamená mít u sebe nějakou základní potravinu. Na daném místě se pak dalo zakoupit pečivo, jižní ovoce, když bylo potřeba, to byla jistota,“ popisuje historička. Mnoho Čechů dodnes vzpomíná na Bulharské broskve či rajčata.
Zdroj: idnes.cz
Zdroj náhl.obr.: youtube.com
