Andrej Gnezdilov se domnívá, že lidský mozek je pouze vysílačem pro příjem informací. Za tímto vysílačem se v nás skrývá něco silnějšího a hlubšího. Něco, co nezmizí ani po smrti. Profesor se také domnívá, že smrt je nám dána jako odměna a odpočinek a s jejím nástupem vědomí člověka nemizí, pouze se mění jeho stav.
Myslíme si, že nám někdo předurčuje naše dny. Ve skutečnosti člověk odejde, když jeho program, pro který byl navržen, skončil nebo skončily jeho aspirace, říká Andrei Gnezdilov.
Profesor je přesvědčen, že člověk může měřit svůj vlastní život: jak jej rozšířit, tak zúžit.
Andrei Gnezdilov se ve své praxi setkal s mnoha případy, kdy člověk vnitřně souhlasí s odchodem, protože už v tomto světě nedostává nic nového. Takový člověk k sobě nemoc podvědomě přitahuje. Jakmile ale tento člověk najde v životě podnět, jeho stav se zlepší. Když pacient pochopí, že je zde potřeba, pak žije tak dlouho, jak chce.
Jako příklad profesor uvádí příběh jedné ženy. Podle lékařů jí zbývalo pár týdnů života. Žena vychovávala svou nezletilou dcerku sama. Především se bála, že po její smrti se o dceru nebude mít kdo postarat. Umírající žena se modlila, aby se její dcera dožila dospělosti. A navzdory předpovědím lékařů žila ještě dva roky. Ještě dva roky, než její dcera dosáhne plnoletosti. Přesně tak dlouho, než se její dcera stala dospělou.
Existují další podobné příběhy. Profesor mluví o jedné ženě, která nechtěla zemřít v zimě. Z celého srdce si přála čekat na jarní slunce a zemřela s příchodem jara v těch chvílích, kdy její pokoj zalilo jasné sluneční světlo. Další umírající babička nechtěla před Velikonocemi opustit tento svět. Díky této pobídce se pacientovi podařilo přežít až do velikonoční bohoslužby.
Andrei Gnezdilov věří, že den smrti člověka není nehoda, ani den jeho narození. Často může být narození spojeno se dnem úmrtí příbuzného. Děti totiž často opakují děj života některého z příbuzných. Náhoda se dá najít i v detailech.
A život samotný lze přirovnat ke kruhu. Na konci života se vracíme do bodu, kde jsme začali. Mezi smrtí a narozením je mnoho společných bodů, říká Andrei Gnezdilov.
