Pamatujete si na ty staré časy, kdy v každém venkovském stavení či domě našich babiček panoval určitý řád, o kterém jsme tehdy ani nepřemýšleli? Dnes si domy chráníme drahými bezpečnostními systémy, chytrými zámky a kamerami, ale přesto máme častěji pocit, že nám do života proniká negativita, stres a neklid. Naši předkové přitom znali „trik“, který nestál ani korunu, a přesto věřili, že dokáže víc než jakýkoliv alarm.
Když se dnes podíváme na vchodové dveře moderních domů, vidíme jen estetiku. Naši předkové v nich ale viděli hranici. Hranici mezi světem, který patří nám, a „tím venku“. Věděli, že pokud tuto hranici správně neošetříte, pozvete si do života problémy, které jste tam nikdy nechtěli mít.
Zapomenuté vědění našich babiček
Většina z nás si vybaví ten výjev z dětství: U vchodu do domu stálo něco, co vypadalo jako naprostý chaos. Předmět, který tam „jen tak“ ležel, nebo byl opřený o zeď způsobem, který nám nedával smysl. Často stával „vzhůru nohama“. Dnes bychom řekli, že je to nepořádek. Babička by vám ale řekla, že je to hlavní strážce domova.
Tento předmět nebyl určen k okrase. Měl jednu jedinou, ale klíčovou funkci: Filtrovat energii.
Proč se to dnes už nedělá?
Moderní doba nás naučila, že co je staré, to je zbytečné. Přestali jsme rozumět symbolům, kterým naši předkové věřili po celé generace. Oni věděli, že určité věci v domácnosti mají svou „magickou“ moc, pokud jsou umístěny přesně tam, kam patří. Když jsme tento zvyk opustili, otevřeli jsme dveře (metaforicky i doslova) věcem, které nám v našem bezpečí nemají co dělat.
Ti, kteří tento rituál dodržují dodnes, se často shodují na jednom: atmosféra v domě se změní okamžitě. Najednou mizí pocit nevysvětlitelné tíhy, hosté, kteří k vám nepatří, se u vás necítí dobře a z domova se stává skutečná pevnost.
