Jak reagovat, když vás slova pálí jako oheň?
Většina rodičů dělá dvě chyby: Buď se začnou hroutit a prosit o odpuštění (což agresi jen stupňuje), nebo začnou křičet taky. Existuje ale třetí cesta, cesta vnitřní síly a klidu, která vychází z nejhlubších křesťanských hodnot.
1. Nastavte hranice s láskou, ale pevně Křik nesmíte akceptovat. Ne proto, že jste pyšní, ale proto, že úcta k rodičům je základní pilíř lidskosti. Řekněte klidně:
„Moc mě mrzí, že se takhle cítíš, ale odmítám pokračovat v rozhovoru, dokud budeš křičet. Zasloužím si úctu, stejně jako ty.“
2. Neobhajujte se do nekonečna Nemusíte vysvětlovat každé své rozhodnutí z roku 1995. Udělali jste ho s nejlepším vědomím a svědomím, které jste tehdy měli. Vaše chyby nevymazávají vaši dobrotu.
3. Pamatujte, že nejste jen rodič – jste Boží dítě Když na vás vaše dítě útočí, vaše hodnota jako člověka neklesá. Vaše identita není definována tím, jak se k vám dnes chová váš syn nebo dcera. Jste milováni Vyšší silou, která vidí každou vaši slzu a každou oběť, kterou jste přinesli.
Síla ticha a modlitby
Někdy je největším projevem lásky ustoupit a nechat dospělé dítě, aby si svou cestu k odpuštění našlo samo. Boj o to, kdo má pravdu, hádku nikdy nevyhraje. Vyhrává ten, kdo si zachová pokoj v srdci.
Když odpovíte: „Nejsem tvůj nepřítel. Jsem tu pro tebe, až budeš připraven mluvit s úctou,“ zasadíte semínko. Možná nevyklíčí zítra. Možná to potrvá roky. Ale ten klid, který z vás vyzařuje, bude pro vaše dítě jednou tím majákem, ke kterému se bude chtít vrátit, až samo v životě narazí.
Závěrem
Nebuďte na sebe přísní. Být rodičem je nejtěžší úkol na světě a neexistuje na něj návod. Pokud se k vám vaše dospělé dítě obrací zády, neobracejte se zády k sobě. Zůstaňte světlem. Protože tma se tmou nezahání – tu přemůže jen světlo a trpělivý klid.
