Vychovali jste je s láskou. Bděli jste u jejich postýlek, když měly horečku. Odtrhli jste si od úst, aby mohly mít lepší vzdělání, lepší boty, lepší start do života. Udělali byste pro ně cokoli. A dnes? Místo vděčného objetí slyšíte jen prásknutí dveřmi, chladný tón nebo – co bolí nejvíc – křik plný výčitek za chyby, které jste prý udělali před dvaceti lety.
Proč se to děje? A jak se v téhle bouři nenechat zlomit?
Moderní epidemie: Hledání viníka v rodičích
Žijeme v době, která nás učí analyzovat svá traumata. To je v pořádku, pokud to vede k uzdravení. Jenže se z toho stal nebezpečný trend: Svalit veškerou vinu za své dnešní neúspěchy na „emocionálně nezralé“ rodiče.
Dospělé děti často zapomínají, že jejich rodiče nebyli stroje na dokonalost. Byli to lidé, kteří dělali maximum v době, kdy o psychologii nikdo nic nevěděl, kdy byla jiná ekonomická situace a kdy se jich nikdo neptal, jak se cítí oni. Co bylo kdysi projevem péče a strachu o dítě, je dnes v očích dospělých potomků interpretováno jako „kontrola“ nebo „manipulace“.
Když se z lásky stane terč
Bolest z nepoznané lásky je ta nejostřejší.
-
Syn, který volá, jen když potřebuje peníze, a když je nedostane, začne útočit na vaši minulost.
-
Dcera, která vás odsouvá na vedlejší kolej, protože se neřídíte jejími moderními pravidly.
-
Úspěšný potomek, který se za vás stydí nebo vás trestá mlčením.
Tento křik dospělých dětí je často jen maskovaný strach nebo neschopnost přijmout odpovědnost za svůj vlastní život. Vy nejste jejich nepřítel, vy jste zrcadlo, ve kterém se odmítají vidět.
Pokračování na další straně
