Umíte si představit život bez čokolády? Pro dnešní generaci je to skoro nepředstavitelné. Přitom ještě v nedávné historii byla tato sladkost luxusem, na který se čekalo, šetřilo a někdy i riskovalo. Cesta čokolády na české stoly byla dlouhá – a ne vždy sladká.
Od Celetné ulice po továrny
První zmínky o čokoládě v českých zemích sahají až do 18. století. Už v roce 1770 vznikla v pražské Celetné ulici dílna Filipa Watzka, kde se čokoláda vyráběla ručně. Teprve o několik desítek let později se začala výroba zvolna rozšiřovat, například díky Antonínu Melicharovi, který už v roce 1832 vyráběl čokoládu ve větším měřítku.
První skutečná čokoládová továrna v českých zemích vznikla roku 1839 – a tím se čokoláda pomalu začala stávat součástí běžného života. Ale i nadále zůstávala výsadou hlavně městských vrstev a výroba byla limitována cenou a nedostatkem kakaových bobů.
Růst, války a znárodnění
Na začátku 20. století už bylo v českých zemích více než padesát výrobců čokolády. Produkce rychle rostla – v roce 1910 vyrobily továrny asi 400 vagonů čokolády ročně, o pět let později to bylo pětkrát víc. Pak ale přišla světová válka, zákaz dovozu kakaových bobů a rozpad Rakouska-Uherska, což znamenalo ztrátu klíčových trhů.
Ani druhá světová válka výrobě čokolády nepřála, ale úplně ji nezastavila. Po válce pak nastoupilo znárodňování a vznik národních podniků. Vzniklo jich hned 17 a měly si navzájem nedělat konkurenci. Centrální řízení ale často brzdilo rozvoj, a i když čokoláda přežila, její kvalita i dostupnost šla v dalších letech dolů.
Když Kinder vajíčko bylo snem
Kvalitní kakao bylo drahé a těžko dostupné, takže se suroviny často nahrazovaly levnějšími variantami. Čokoláda v obchodech tak s tou pravou měla společné spíš jen jméno. Západní sladkosti se objevovaly hlavně díky známým, dovozům nebo legendárnímu Tuzexu, kde si za dva bony mohl člověk pořídit švýcarskou čokoládu nebo Kinder vajíčko – raritu za půl bonu.
Většina lidí ale nakupovala to, co bylo běžně k mání: domácí kolekce na Vánoce, nugátové tyčinky, arašídové pochoutky a „čokoládové náhražky“, které dnes budí spíš úsměv než chuť k jídlu.
Nostalgie v obalu
Přestože kvalita kolísala, čokoláda měla své kouzlo. Často šlo spíš o obal než obsah – čokolády se lišily hlavně designem, a sbírání obalů byla tehdy populární záliba. A i když se mnozí dnes ušklíbnou nad tehdejšími „pochoutkami“, vzpomínky na první kousnutí do tvrdé tabulky nebo vytoužené vajíčko z Tuzexu zůstávají.
zdroj:
- lifee.cz
- obrázky:
